Ty můj klenote

Já mám doma klenotu, ta má velkou hodnotu, cára-rára-bum! Přibližně takto mohla vypadat mnemotechnická říkanka, kterou si oddeklamoval ten, kdo napsal tohle:

Reflex.cz

Kreativita. Tak se tomu říká. Ale jsou situace v životě lidském, kdy vás neomlouvá ani papírnický obchod, natožpak něco tak vágního jako kreativita.

A když jsme u těch omluv – prezidentská kancelář se snažila stav, v němž se nejvyšší představitel státu objevil v památný den na památném místě nad památnými předměty, omluvit virózou. Jazyková inkvizice toto vyjádření komentovat nebude, to už dávno udělali jiní. Ve své neskonalé starostlivosti si ovšem klade otázku, jaká strašlivá – a podle všeho vysoce nakažlivá – epidemie donutila komentátory a titulkáře českých médií, aby (skoro) všichni jako jeden muž trvali na tom, že se prezident motal u korunovačních klenot. Jinak si to totiž vysvětlit neumí.

Denik.cz

Leccos napovídá tento pohnutlivý titulek (chtělo by se napsat palcový, ale v době, kdy si písmenka zvětšíte a zmenšíte podle libosti, už by to bohužel trochu pokulhávalo):

Kudyznudy.cz

Ano, tajemství, to je to pravé slovo. Pátrači po stezkách tajemna, vykročte směle na tento neprobádaný terén. Jazyková inkvizice vám z celého srdce přeje úspěch větší toho, jehož zatím dosáhli ti, co se vydávají po stopách dalšího z největších tajemství lidstva – totiž svatého grálu. Aleluja!

A my, co jsme se rozhodli zůstat v pohodlném zápecí, si čekání na návrat hrdinů můžeme ukrátit připomínkou, že klenot je podstatné jméno rodu mužského. Dycynky mužského.