Strašlivé přiznání britského prince

Začneme tím, že uzavřeme malou džentlmenskou dohodu ohledně oprávněnosti nebo smysluplnosti probíhající války v Afghánistánu jako takové: Budeme si o ní myslet své. Vy i já. A necháme si to pro sebe. Srozuměno? Výborně, takže se můžeme pustit do prohřešků, které spadají pod jurisdikci Jazykové inkvizice.

Mladší syn Jeho královské Výsosti prince z Walesu se nedávno coby příslušník britské armády zúčastnil válečných operací v Afghánistánu. Války jsou moc ošklivá věc. Ošklivá věc, k níž patří střílení, házení granátů, vyhazování mostů do vzduchu, nálety – prostě zabíjení. Proto je taky tak ošklivá.

Nicméně když už jste jednou voják, tak tohle všechno samozřejmě víte. Ostatně to víte, i když voják nejste. Nejste-li ovšem redaktorem, jenž samým soužením nespí, jen aby vymyslel co nejtřeskutější titulek. Například...

Zabíjel jsem talibance, přiznal princ Harry po návratu z Afghánistánu

Aha, omyl. Je to jinak. Víte to. Víte, že se zpravidla přiznáváme k něčemu, co jsme udělat neměli, k něčemu, co jsme zamlčeli, protože by nás zas to nikdo nepochválil, k něčemu, co se od nás jaksi nečekalo. Víte i to, že od vojáků se v rámci bojových akcí zabíjení naopak čeká. Že voják se může přiznat ke znásilňování, k neuposlechnutí rozkazu nebo třeba i k tomu, že si jako kluk nečistil zuby, ale k zabíjení ne. Ne a ne.

Jen chcete ve čtenářích vyvolat dojem, že mají co dělat s něčím... s něčím jiným, než o čem ve skutečnosti píšete. Chcete vyvolat emoce, potud v pořádku, kdyby to ovšem neměly být emoce kvantitativně i kvalitativně nepřiměřené. Jinak se totiž dopouštíte jazykové manipulace – tím spíš, že je řeč o článku ze zpravodajské rubriky, tj. že nejde o komentář, fejeton atp.

*** *** ***

 

Vazba přiznat něco nebo přiznat se k něčemu funguje jako prostředek jazykové manipulace poměrně spolehlivě. A proto se také poměrně často používá.

Další příklady (už jen stručně):

Premiér Nečas přiznal, že s manželkou už měsíce žijí odděleně. Opět: Manželský rozkol je věc smutná a nepříjemná, leč bez znalosti dalších podrobností nikoli sama o sobě zavrženíhodná a hanebná.

Ano, hraju i v Hobitovi, přiznal režisér Jackson. Tato šokující pravda jistě měla původně podléhat režimu nejvyššího utajení.

A to nejlepší nakonec: Své nové album jsem věnoval lásce, přiznal zpěvák Seal. Určitě si myslel, že se na to nepřijde, filuta jeden.

No nic, taky se vám k něčemu přiznám (sami byste na to totiž určitě nepřišli). Stud mnou cloumá, ale nemohu jinak: Už mě s tím pěkně štvete, drazí tvůrčí duchové v českých redakcích. A ne, to že se vám tahle manipulativní klišé dostala pod kůži natolik, že už si jejich manipulativnost ani neuvědomujete, rozhodně není polehčující okolnost. Spíš naopak.