Prolog

Jenom to nejlepší je pro tebe dobrý,

jenom to nejlepší a žádnej brak...

Spokojit se s málem znamená začátek konce. Konce sebeúcty.

Začíná to plíživě, zhusta tím, že „se to pro jednou nezblázní,“ když vyrazíte do trafiky ve vytahaných teplákách; když nemáte náladu párat se s večeří, pročež sáhnete do lednice pro studený knedlík a jen tak rukou si ho namáčíte v neohřáté omáčce potažené dvoudenním škraloupem; když dva měsíce nevysajete podlahu v obýváku a neumyjete umyvadlo v koupelně; když poprvé mávnete rukou nad tím, že se shodou podmětu s přísudkem si už nedělají starosti ani redaktoři celostátních deníků.

Několik upozornění:

1. Vše, s čím se tu setkáte, je myšleno vážně. Veškerý humor je čistě náhodný.

2. Jazyková inkvizice nesídlí v kabinetu. Proto se také nezaobírá jazykem z pozic kabinetních. Nikdo tu netvrdí, že pouze jazyk spisovný a knižní je za všech okolností ten jediný vhodný a přípustný.

3. Jazyková inkvizice není laboratoř. Ani být nemůže. Jazyk totiž nepřichází na svět v laboratorních podmínkách. Nerodí se ve slovnících a mluvnických příručkách, nýbrž na ulicích, v hampejzech, v mateřských školkách, v srdcích milenců a básníků, v rodinách, v neslušných rýmovačkách. To vše jsou přirozená prostředí pro zrod jazyka živého, životaschopného a oživujícího. Vedle něj ovšem existuje i jazyk mrtvorozený a umrtvující, a ten přichází na svět jinde. Na stranických schůzích, na úřadech či v hlavách apoštolů propagandy všeho druhu; v potratech toho, co kdysi bývalo – nebo mohlo být – okřídleným duchem vzhlížejícím ke hvězdám. A na tenhle záhrobní mrtvojazyk, na ten si tady taky posvítíme.