Obrázek: Wikimedia Commons |
Kolabuje kde co a
každou chvíli. Zejména doprava, informační systémy a lidé v horkém
odpoledni. Rovněž tak ekonomiky, zásobování a rozvodné sítě.
Sloveso (z)kolabovat
a podstatné jméno kolaps pocházejí z latiny (což jim nezazlívám) a
znamenají (z)hroutit se, resp. (z)hroucení.
Pokud se něco
zhroutí, tak to spadne. Jasné jako facka. Jenže ono to nespadne jen tak; sesune
se to dovnitř, do svých útrob. Což působí o poznání děsivěji, než když to
„jenom“ žuchne, zřítí se to nebo zboří.
Tato děsivost je
dána absencí zjevného vnějšího činitele. Ta v sobě skrývá cosi přízračného
a archaická stránka naší osobnosti (ta, která se od dob, kdy si naši předci
pochutnávali na mamutech s koprovou omáčkou, moc nezměnila) nám našeptává,
že se díváme na něco, co není tak úplně z tohoto světa. (Vzpomeňte si na
záběry sesouvajících se věží World Trade Center.)
Proto také slova
jako kolaps nebo zhroucení, použijete-li je v obrazném smyslu, tak výrazně
podtrhují nepříznivost popisované situace. Někdy je to namístě, jindy už méně.
Například obrat „psychické
zhroucení“ hovoří tak výstižně, jak to umí právě jenom metafora. Přesně reflektuje
stav, kdy se naše já sesouvá do sebe sama podobně jako zmíněná newyorská
Dvojčata. Taktéž hroutící se naděje či plány jsou fráze sice otřepané a hodné
opatrného zacházení, nikoli ovšem nemístné.
Od zhroucení ke kolapsu
Zatímco „duševní
zhroucení“ nahradíte „psychickým kolapsem“ docela přirozeně, těžko řeknete, že
vaše naděje na výhru ve Sportce zkolabovaly. Ale sdělovací prostředky dávají
kolapsu přednost takřka za všech okolností. Proč? Říkám tomu efekt dvojitého
úderu:
1.
Kolaps zní kategoričtěji.
Ba přímo apokalypticky. „Kolaps, kolaps,“ zkuste si to vyslovit – jako když
práskne bičem. Kolaps evokuje totální konec s neodčinitelnými důsledky,
něco, z čeho se všichni zblázníme a už se z toho nikdy
nevzpamatujeme.
2.
Funguje zde to, co u
mnoha slov s cizí etymologií. Oproti rozšířené domněnce není jejich
používání problematické hlavně proto, že zbytečně „zanášejí“ naši mateřštinu, ale proto, že tak často zesilují (nebo naopak zeslabují) emoční dopad výpovědi,
popř. posouvají její smysl.
Proto také titulky
neoznamují takové čajíčky, jako že těhotná žena v pětatřicetistupňovém vedru
omdlela v obchodním centru. Jen v Praze totiž omdlí stovky lidí
denně. Vedro nevedro.
Z téhož důvodu nás nikdo nezpravuje, že americká ekonomika má vážné problémy. Má je totiž pořád, tak
jako každá. A vůbec – problémy má tak nějak kdekdo. Nuda.
Chce to krev,
kvílení, pláč a skřípění zubů. Snadno a rychle, jak jinak. Takže...
Kolaps! Apocalypse Now!
Žádné komentáře:
Okomentovat