1. února 2013

Co si počít se zájmenem jenž

Vztažné zájmeno jenž oplývá dvěma, vlastně třemi zajímavostmi:
  1. Při delším písemném projevu se mu jen těžko vyhnete.
  2. Ve spontánním mluveném projevu ho sotva kdy použijete.
  3. Je snad nejčastěji špatně používaným zájmenem. Chybuje se nejen v délce samohlásek ženského rodu, což už je u zájmen tak nějak obligátní, ale i v přiřazování rodu, čísla a pádu.
Dobrá zpráva: Není-li psaní literárních textů vaším denním chlebem nebo se zkrátka jen v češtině nijak zvlášť nevyžíváte, můžete toto zájmeno směle vypustit z repertoáru a zařídit se podle staré dobré rady: Co neumím (a nechci se to učit), to nepoužívám.

Věřte, že personalista se nad vaším motivačním dopisem nezblázní, najde-li v každém odstavci opakovaně slůvko který (neucházíte-li se samozřejmě o práci tiskového mluvčího, redaktora nebo učitele češtiny). Stejně tak dobře tento drobný stylistický nedostatek projde ve výroční zprávě, obchodní korespondenci, žádosti o rozvod, diskusním příspěvku na internetu, zkrátka skoro všude.

Na druhou stranu máloco působí tak příšerně jako špatně použité jenž. A to i na jedince, již mají k jazykovému hnidopišství zatraceně daleko. Je to jeden ze způsobů, jak ze sebe udělat pitomce ještě o něco spolehlivěji než prokazatelnou neznalostí shody podmětu s přísudkem.

Když totiž napíšete, že „hrušky zráli“, působíte „jen“ jako člověk, jemuž není gramatika koníčkem. Zhřešíte-li ovšem větou: „Matka, jenž miluje své dítě“, aspirujete na cejch rádoby učeného vola. To první vám může projít (prostě se jen pozná, že něco neumíte), to druhé vzbudí antipatie (děláte ze sebe něco, co nejste).

Tvarosloví zájmena jenž najdete v učebnicích češtiny nebo třeba ve Stručné mluvnici české. Většinou ve formě nějakých těch tabulek. Žáci, studenti, ba i jedinci vzdělávacím ústavům dávno odrostlí do nich brejlí, písmenka jim před očima splývají a dostavuje se zoufalství, že nezbude než se to našrotit.

Leč zdánlivá nutnost šrocení je tatam, když takové tabulce něčím vypomůžete, například zvýrazněním atypických hodnot. A hle – většina těch tvarů je vlastně trapně monotónní (v tomto případě zejména množné číslo):

skloňování zájmena jenž – jednotné číslo
rod
pád
mužský ženský střední
životný neživotný
1. jenž jenž jež jež
2. jehož; něhož jehož; něhož jíž; níž jehož; něhož
3. jemuž; němuž jemuž; němuž jíž; níž jemuž; němuž
4. jehož; jejž; něhož; nějž jejž; nějž již; niž jež; něž
5. -- -- -- --
6. němž němž níž němž
7. jímž; nímž jímž; nímž jíž; níž jímž; nímž
 
skloňování zájmena jenž – množné číslo
rod
pád
mužský ženský střední
životný neživotný
1. již jež jež jež
2. jichž; nichž jichž; nichž jichž; nichž jichž; nichž
3. jimž jimž jimž jimž
4. jež jež jež jež
5. -- -- -- --
6. nichž nichž nichž nichž
7. jimiž; nimiž jimiž; nimiž jimiž; nimiž jimiž; nimiž


Ještě užitečnější je vědět, že vztažné zájmeno jenž se skloňuje podle osobního zájmena on, a to se zase řídí ukazovacím zájmenem ten.

Abyste nemuseli listovat v příručkách jako šílení, servíruji pár méně tradičně uspořádaných tabulek, kde z jednotlivých řádků snadno vyčtete logiku, jíž se řídí tvary všech tří zájmen, a to ve všech rodech, pádech a číslech (kolonky vykazující nějaké „nepravidelnosti“ či nástrahy jsou opět vyznačené):

mužský rod, jednotné číslo – ten; on; jenž
rod
pád
životný neživotný
1. ten on jenž ten on jenž
2. toho jeho; jej; něho; něj; ho jehož; něhož toho jeho; jej; něho; něj; ho jehož; něhož
3. tomu jemu; němu; mu jemuž; němuž tomu jemu; němu; mu jemuž; němuž
4. toho jeho; něho; jej; něj; ho jehož; jejž; něhož; nějž ten jej; něj; ho jejž; nějž
5. -- -- -- -- -- --
6. tom něm němž tom něm němž
7. tím jím; ním jímž; nímž tím jím; ním jímž; nímž

mužský rod, množné číslo – ten; on; jenž
rod
pád
životný neživotný
1. ti oni již ty ony jež
2. těch jich; nich jichž; nichž těch jich; nich; jichž; nichž
3. těm jim; nim jimž; nimž těm jim; nim jimž; nimž
4. ty je; ně jež; něž ty je; ně jež; něž
5. -- -- -- -- -- --
6. těch nich nichž těch nich nichž
7. těmi jimi; nimi jimiž; nimiž těmi jimi; nimi jimiž; nimiž

ženský rod – ta; ona; jež
číslo
pád
jednotné množné
1. ta ona jež ty ony jež
2. jí; ní jíž; níž těch jich; nich jichž; nichž
3. jí; ní jíž; níž těm jim; nim jimž; nimž
4. tu ji; ni již; niž ty je; ně jež; něž
5. -- -- -- -- -- --
6. níž těch nich nichž
7. tou jí; ní jíž; níž těmi jimi; nimi jimiž; nimiž

střední rod – to; ono; jež
číslo
pád
jednotné množné
1. to ono jež ta ona jež
2. toho jeho; něho; jej; něj; ho jehož; něhož těch jich; nich jichž; nichž
3. tomu jemu; němu; mu jemuž; němuž těm jim; nim jimž; nimž
4. to je; ně; jej; něj; ho jež; něž ta je; ně jež; něž
5. -- -- -- -- -- --
6. tom něm němž těch nich nichž
7. tím jím; ním jímž; nímž těmi jimi; nimi jimiž; nimiž


Kdepak, šprtání gramatiky k ničemu nevede, logika je mnohem silnější nástroj, no nemám pravdu?

Nuže, jazyku zdar a češtině zvlášť!

5 komentářů:

  1. Nevěděla by velevážená inkvizice, kdy se tohle kodifikovalo?

    cca 1836 ještě:
    "... To on, to on! Ty péra, kvítí,
    klobouk, oko, JENŽ pod ním svítí,
    ten plášť..." a tak dále podobně.

    Odjakživa (no dobře, odedávna) mi vrtá hlavou, neuměl-li Mácha, nebo bylo-li to tak snad tehdy správně.
    (vývoj od nesklonného tvaru ke skloňovanému si tak úplně představit nedovedu, na druhou stranu stranu Mácha asi celkem česky uměl) (?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrého večera vinšuju,
      jasně, Mácha česky uměl; váš komentář si ovšem zaslouží delší odpověď, najdete ji v novém článku. Zdraví -ji-

      Vymazat
    2. Dobrý den, existuje někde ten samostatný článek?Děkuji. IP

      Vymazat
  2. ...vztažné zájmeno jenž se skloňuje… hm, takze zase nicemu nerozumim.

    OdpovědětVymazat
  3. Je to na píču je to ničemu radši naštivte toto :) https://www.facebook.com/

    OdpovědětVymazat