Mým překladatelům

Ano, Jazyková inkvizice tento článek uveřejňuje s plným vědomím rizika, že zaujme asi tak šest lidí. V průběhu tohoto desetiletí. Viděno optikou velmi optimistického odhadu. Ale nemůže jinak.

Nuže: Každá lidská činnost vyžaduje od každého, kdo se do ní pouští, aby splnil určité minimální – módně řečeno elementární – předpoklady. Přičemž minimální skutečně znamená minimální, to jest ty úplně první z mnoha, ty, bez nichž nemá smysl na tu kterou činnost vůbec pomýšlet. Zpěvák nesmí být němý, učitelka mateřské školky by neměla děti považovat za nechutné pištící příšery, degustátor nemůže mít v háji chuťové pohárky. A překladatel...

Překladatel musí především a za všech okolností:

   a) ctít autora a výchozí text,

   b) ctít čtenáře,

   c) ctít sám sebe.

Jestliže není mocen tyto tři body dodržovat nebo je dodržovat nechce, nemůže tuhle práci dělat. A tím méně ji může dělat v případě, že není s to pochopit, co znamenají.

Neexistuje typ textu, který by si nezasloužil být přeložen přinejmenším slušně. I návod k pračce nebo k saponátu na mytí nádobí je nutné formulovat se stejnou zodpovědností jako Shakespearův sonet.

Překládat se nedá bokem, ačkoli si to leckdo myslí. Překlad není vhodný typ přivýdělku. (Ano, výjimky existují, leč takřka výhradně v podobě odborníků překládajících vysoce odbornou literaturu, zejména pak tu, jež je primárně určena jejich kolegům z oboru.) Tahle práce si vás vezme celého. Pokud jí to nedovolíte, nikdy ji nebudete dělat dobře.

Nemůžete překládat, jestliže nemáte silný, v nejlepším případě vyloženě vášnivý vztah k literatuře a k jazyku jako takovému. A nemůžete překládat, nejste-li ochotni tento vztah i nadále bez přestání prohlubovat.

Nemůžete překládat, pokud nečtete nebo odmítáte číst „velké věci“. Jestli se nemíníte zdržovat Saroyanem, Gogolem, Hemingwayem, Steinbeckem, Proustem, Kafkou, Škvoreckým atd., jestli se vaše četba omezuje na romány na dovolenou, nedělá to z vás horšího člověka. Můžete se patrně věnovat takřka čemukoli. S výjimkou překládání.

Překladatel – a pozor, i překladatel non fiction – musí být přinejmenším potenciální spisovatel.

Nemůžete překládat, pokud průběžně (v denním životě – v televizi, v novinách, v knihách, ale i v hospodě nebo na hasičském bále... zkrátka všude) nevnímáte jazyk, pokud si ho nevšímáte, pokud nesledujete, jak funguje, co dělá a jak to dělá, co všechno umí a může umět.

Máloco je překladateli prospěšnější než všímavost vůči vlastnímu jazyku a jazyková paměť. Nikdy nebudete znát zpaměti všechna slova, termíny a obraty ze všech oborů lidské činnosti. Ale setkáte-li se v originálním textu s nějakým ne tak docela běžným výrazem, mělo by vám „naskočit“, že jste kdysi dávno – třeba i před 10 lety a jenom jednou jedinkrát – slyšeli nebo četli něco, co by teoreticky mohlo být jeho českým ekvivalentem. Prověřovat konkrétního „podezřelého“ je vždy snadnější než vyhlašovat pátrání po zcela neznámém pachateli.

Nemůžete překládat, pokud si myslíte, že ovládáte výchozí jazyk (byť to nakrásně máte podložené prestižními zkouškami) a že vám to stačí.

Toto – právě toto – je snad ten nejfatálnější omyl, jakého se můžete dopustit. A taky velmi častý, možná i nejčastější. Skutečnost, že suverénně čtete a s přehledem konverzujete v cizím jazyce, vám není vůbec nic platná. Její význam je – bez přehánění – prakticky nulový. Při překladu jde o něco zcela jiného. Hlava při něm pracuje – a musí pracovat – úplně jinak.

Nemůžete překládat, jestliže si myslíte, že jednou – za 5, 10 nebo 30 let – dospějete do stavu, kdy už to budete dokonale umět. Ten stav nikdy nenastane. Nikdy.

Nemůžete překládat, pokud si nechcete uvědomit, že překlad je práce s živým materiálem, který nejenže se neustále vyvíjí, ale také má nepočítaně vrstev a podob. Nikdy je nemůžete znát všechny, a přesto musíte být připraveni je poznávat, brát na vědomí a osvojovat si je.

Nemůžete překládat, nejste-li ochotni bez ustání se vzdělávat ve všemožných oblastech lidského vědění a poznání, a to včetně těch, které vás absolutně nezajímají. Při překládání si stále rozšiřujete rozhled – musíte si ho rozšiřovat. A prohlubovat, jak jinak. Kdo toto neakceptuje – v ideálním případě radostně a s jásotem, daleko se v téhle branži nepohne.

Nemůžete překládat, pokud nepřijmete nezměnitelný fakt, že i 80 procent vaší námahy může být co do okamžitého – a finančního – efektu neproduktivních. Musíte být připraveni na to, že jakýkoli text – ať už je to pohádka, historický román, filosofický traktát, čajový románek, detektivka nebo příručka pro zahrádkáře – vám může uchystat situace, kdy budete několik až mnoho hodin vyhledávat a ověřovat informace nebo reálie, abyste ve výsledku spolehlivě přeložili dva odstavce. Nebo i dvě věty.

Nemůžete překládat, jestliže nedokážete dlouhou řadu hodin sedět na zadku a setrvat v maximálním soustředění. Má-li tato práce vypadat co k čemu, musíte ji dělat v kontinuu, musíte do ní „zalézt“ a nevylézat z ní. Nemůžete si střihnout denně dvě hodinky a pustit to z hlavy. Nejde to.

I text, který je po jazykové nebo obsahové stránce naprosto nemožný, musíte převést tak, jako by byl ve skutečnosti bezvadný.

Kvalitu nebo spíš případnou – věcnou i jazykovou – nekvalitu musíte identifikovat. Musíte poznat, že autor plave v datech a faktech, že si je popř. cucá z prstu. A musíte to poznat i tehdy, jde-li o obor, který je vám víceméně cizí.

Existují momenty, nad nimiž by vás mělo něco trknout, že si autor dost možná „cintá pentli“. Skrývají se v tom, jak nakládá se svým vlastním jazykem. Měli byste „mít v oku“, jaké jazykové prostředky člověk používá, když se chce z něčeho vylhat, vykecat, když si není jistý svou věcí. A na druhou stranu neškodí mít na paměti, jak vypadá jalová, neopodstatněná suverénnost.

A co víc – výskyt věcných omylů musíte předpokládat vždy (pozor – týká se to i beletrie, a to možná ještě víc než naučné a populárně naučné literatury). Zvlášť u autora, s nímž pracujete poprvé a neznáte jeho spolehlivost. Musíte preventivně ověřovat. Objevíte-li dvě nebo tři chyby, nemůžete už jen tak spánembohem přijmout vůbec nic. Bude vás to stát i několikanásobek přepokládaného času. Ale udělat to musíte. Bezpodmínečně.

Z hovna bič neupleteš, říká oblíbené rčení. Ale jako překladatel se této činnosti nevyhnete. Jistě – z populárních příběhů ze šlechtických ložnic seriózní historickou práci nevyrobíte, ale výsledek musí být v rámci žánru dobrý, tj. jasný, srozumitelný, neurážející a věcně bezchybný. 

*** *** ***

Konec. Pro dnešek. Těch překladatelských „musíš“ a „nesmíš“ je samozřejmě víc. Bude-li na to mít Jazyková inkvizice sílu, časem snad ještě nějaká přidá a k některým se ještě vrátí a rozvede je trochu podrobněji.