„Už spolu skoro
vůbec nespíme,“ lamentovaly zanedbávané ženy v anonymních časopisových
poradnách.
Jo, to byly časy.
Zlaté časy, abychom byli přesní, protože tehdy šlo ještě pořád o problém
jednotlivců.
Dnes je to vážnější.
Lidi už spolu nespí vůbec. Mají spolu sex. A Jazyková inkvizice z toho má
záchvaty koprolalie. Což je, kdybyste to náhodou nevěděli, nezvladatelné
nutkání k užívání těžkých vulgarismů.
Proto si teď
představte asi tak pětiminutové pípání, takové to, jež z ohleduplnosti k nezletilé,
a tím pádem dosud mravně nezkažené části divácké obce vkládají televizní
technici do úst panu Pohlreichovi. A potom...
Slyšte, slyšte,
neboť Jazyková inkvizice zatraceně dobře ví, kde hledat počátek tohoto smutného
stavu. Ano, v dobách, kdy slovo anglické začalo být rovno slovu Božímu. Přesněji řečeno
v době, kdy se redaktoři společenských rubrik přestali namáhat
shromažďovat dopisy čtenářů (nebo si je aspoň vymýšlet jako blahé paměti
Jaroslav Hašek v redakci časopisu Svět zvířat) a jali se přejímat články
anglickojazyčné provenience.
Záměrně říkám
přejímat, protože s překládáním to nemá nic společného. A staré dobré
souložení, milování či – v lékařských nebo cudnějších textech – intimní styk
zdaleka nejsou jediné výrazy, jež se v důsledku této zvyklosti pomalu
přesouvají mezi archaismy.
Protože „to have a
sex“ se česky řekne „mít sex“:
A (skoro) nikdy jinak:
Všichni bychom se
notně nasmáli, nebýt zdrcující pravdy, která praví: Jazykové zvěrstvo objevivší
se v médiích se mezi prostými občany šíří rychlostí, která je přímo úměrná čtverci jeho
debility. Takže se není co divit, že i sami čtenáři si dnes stýskají odborníkům
těmito slovy:
Ano, za tohle bych taky vraždila.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMizérie mizerná. Ale jsou i další vraždyhodné jazykazné houby. Nadskakuju několikrát týdně, občas několikrát denně, při tom, jak se někdo bude soustředit. To jde úžasně snadno. Z důvodu duševní nedostatečnosti, ovšem. To pak v duchu slibuju, že ho budu zabít.
OdpovědětVymazatNaproti tomu v dabincích a dabinzích - jak se vám líbí - a podobných jakopřekladech je spousta věcí vzrušujících, třeba most nebo jízda na kolotoči. Není těm rádoby překladatelům divné, že by je nikdy nenypadlo o mostu říct něco takového a že tak dělají z mluvících lidí hodně vyšinuté exoty? Asi ne. Mě vyšinuje ne to, že to někdo prostě neví, jak se takové věci označují česky, ale že jich je tak moc, že se ten úlet opakuje a traduje tak úporně. Tak prosím vás, česky se anglické přídavné jméno "exciting" nepřekládá jako "vzrušující", ne, opravdu ne. České vzrušení je něco spojené s pohlavním sblížením nebo i jen jakýmkoli rozčilením, vyhecováním, vybuzením, je to fyziologický jev, často psychického původu. My česky říkáme takovým věcem a zážitkům, že byly, jsou a budou ÚŽASNÉ. Taky je můžeme pochválit spoustou jiných slov, ale k těm buď je vždy příslušný nějaký jiný anglický ekvivalent a často víc ekvivalentů.
To už snáším (špatně) i takové věci, které jsou "dechberoucí", i když by se česky spíš oněmnělo úžasem, dojem by byl omračující a sledovali bychom to bez dechu, zapomínali bychom z toho dýchat s otevřenou pusou, srdce nám usedá, tedy se nám zastavuje, šly by na nás mrákoty nebo mdloby, mohli by nás dokonce omývat, ale že by nám něco bralo dech, to opravdu nikdy nikdo neřekl, to jsem si jistý.
Díky za trefný komentář.
OdpovědětVymazatS tím futurem je to děs, jako by čím dál tím víc lidí zapomínalo, že existuje dokonavost.
A "exciting" je samozřejmě také famózní. Těch "počeštěných" anglických výrazů a obratů jsou stovky, možná tisíce. A taky si tu na ně ještě pěkně posvítíme.
Zdarec, po deseti letech jsem tu na to narazil a chtěl bych jen poznamenat, že jako jazyková inkvizice byste měli být pečlivější ve vlastních textech, viz "Jazykové zvěrstvo objevivší se v médiích se mezi prostými občany šíří rychlostí, která je přímo úměrná čtverci jeho debility." Prostými občany - jejich, nebo prostým občanstvem - jeho.
OdpovědětVymazat