Pro mě za mě aneb Já – střed mého vesmíru

Použití zájmena já se nevyhnete. V mluveném projevu většinou problémy nedělá, v psaném však ano – a velmi často. Strohé údaje hovoří touto tabulkou:

1. pád     já
2. pád     mne; mě
3. pád     mně; mi
4. pád     mne; mě
5. pád     - - -
6. pád     mně
7. pád     mnou

První a sedmý pád nesplete nikdo. Aspoň doufám. V 5. pádu se zájmeno já nevyskytuje. Zbývají tedy jen čtyři potenciálně problematické případy.

Není pro muže hanbou, když v této krajině věčného sněhu a ledu uroní kroupu! praví Čech Karel Němec. A není pro Čecha hanbou uchýlit se k praktickým pomůckám:

1. Odvozování od zájmena ty; vysoce systémová pomůcka založená na následujících pravidlech:

a) dlouhé k dlouhému;

b) krátké ke krátkému;

c) háčkované k háčkovanému;

d) neháčkované k neháčkovanému.

V praxi tedy platí: tobě = mně; tebe = mne; tě = mě; ti = mi.

2. Matematická pomůcka; vychází z optimistického předpokladu, že násobilku dvou a tří ovládá každý. Platí všechna tato pravidla naráz:

a) Co je dělitelné třemi, obsahuje třípísmennou variantu s háčkem.

b) Co je dělitelné třemi a zároveň není dělitelné dvěma, obsahuje navíc i dvoupísmennou variantu bez háčku.

c) Dvojici variant nabízejí pouze 2., 3. a 4. pád.

d) V pádech s dvojicí variant je vždy jedna krátká a jedna dlouhá a zároveň jedna bez háčku plus jedna s háčkem; tj. je-li dlouhá s háčkem, krátká je neháčkovaná (mně/mi), je-li dlouhá bez háčku, krátká je háčkovaná (mne/mě).

Ovládáte-li spolehlivě aspoň jedno z těchto pravidel, máte vyhráno. Skoro. 

Další nepřekročitelná pravidla:

Tvar mi nemá co pohledávat na začátku věty (hlavní ani vedlejší). NIKDY.

Tvar mi je zásadně bezpředložkový.

V ostatních případech je už volba mezi dlouhým a krátkým tvarem v podstatě jen a jen na vás.