7. února 2014

Ten pravý překladatel?

Možná to znáte. A jestli to neznáte, tak to teď poznáte. Sice jen tak letem světem, ale přece.

Překládá se ledacos. Vlastně se pořád něco překládá, zvlášť do jazyků, jejichž mluvčí se nepočítají na stovky milionů. Právo, byznys, technika, medicína i farmacie, návody ke kdejakému bazmeku – parní turbínou počínaje a lakem na nehty konče, překládá se non-fiction i beletrie, obchodní dopisy i celní předpisy.

A vedou se spory. Pravda, ne tak uječené jako na pavlači a ani zdaleka tak mediálně vděčné jako ty parlamentní. Jsou tiché, leckdy i mlčenlivé, a přesto je na nich cosi urputného. Jsou to spory... no, možná by se dalo říct, že tak trochu „stavovské“.

Jde v nich o to, kdo je víc: překladatel beletrista, překladatel non-fiction, nebo překladatel ryze odborných textů (tedy textů určených v podstatě výhradně pro odborníky)? Každá strana jako by měla té druhé co předhazovat – a taky to všechny dělají.

Mezi beletristy se traduje, že ti ostatní – non-fictionisté a „odborníci“ (neboli, berete-li to podle způsobu účtování, „komerčáci“) – se neumějí pořádně vyjadřovat, že vůbec nepracují s jazykem nebo že se málo orientují v hovorových a dalších „nižších“ a lokálních vrstvách výchozích jazyků. Překladatelé odborných textů zase beletristům vyčítají, že neznají prakticky žádnou odbornou terminologii, že ignorují fakty a tak nějak vcelku nevědí, co je to přesnost. A non-fiction jako by se neustále zmítala mezi oběma stranami, protože beletristé samozřejmě tvrdí, že non-fiction texty patří do rukou jim, kdežto „odborníci“ plédují za pravý opak.

Co na to říkají výsledky inkvizičního šetření? Že je to úplně nesmyslný spor. Je nesmyslný, dokud otázka zní kdo je lepší. A je nesmyslný, dokud je to spor.

Pokud kterákoli ze zúčastněných stran dělá dobře to, co dělá, není se o co přít. Ale pozor: v každém případě je mnoho toho, co se od sebe mohou navzájem učit. Protože přes veškerou nesmyslnost celého sporu je pravda, že na obecné rovině (tj. není řeč o jednotlivcích) jsou všechny ty námitky do jisté míry oprávněné.

Kdekterý beletrista si totiž opravdu myslí, že je umělec, a zapomíná, že třeba takový malíř taky musí umět míchat barvy, znát jejich složení a orientovat se v plátnech, protože jinak to není malíř, ale v lepším případě pouhý kolorista, v horším matlal.

A nejeden odborník si zase neuvědomuje, že například i průmyslový designér musí mít navzdory přívlastku „průmyslový“ nějaké ponětí o estetice a větší než malé množství citu pro krásno.

A jak se od sebe navzájem učit? Rada je jednoduchá: když překládáte jen beletrii, zkuste si někdy, aspoň jednou, jen tak cvičně přeložit nějakou seriózní non-fiction nebo čistě odbornou práci, pokud možno z oboru, který vám sice není vyloženě odporný, ale máte o něm jen mlhavé ponětí. Neboli: jestliže ve volném čase pěstujete skalničky a cyklistiku, pusťte se třeba do příručky pro letecké modeláře nebo do pojednání o skupinové psychoterapii. A naopak – jestli překládáte strojírenství a hutnictví a relaxujete hrou na klavír, střihněte si... dejme tomu... impresionistický román nebo nějakou dětskou klasiku.

Ať už patříte ke kterékoli straně, neusnadňujte si to; měli byste si vybrat text s minimálně střední náročností, spíše „vyšší střední náročností“.

Hlavně si u toho počínejte tak, jako by vám i tentokrát šlo o honorář i o prestiž. Když k tomu přistoupíte se vší vážností, zaručuju vám dvě sladké odměny: za prvé pochopíte, že chlebíček protistrany není o nic měkčí než ten váš; a za druhé – což je nejdůležitější – se toho skutečně hodně naučíte. Zdaleka nemám na mysli jen slova, termíny, obraty; mnohem významnější je setkání s trošinku jiným stylem překladatelského myšlení. Samozřejmě to vyžaduje vědomou, kontinuální sebereflexi. Taky je to časově náročné, ale ten vynaložený čas se vám stokrát vrátí. Věřte mi, uděláte pro sebe a pro svou práci něco velkého, něco, co těžko získáte jinak než právě takhle. I kdybyste se na to dívali jen a jen z praktického, utilitárního hlediska, tak budete mít něco, co konkurence nemá. 

Tak, ještě by to chtělo nějaké závěrečné moudro: V životě obecně nemá moc velkou cenu mudrovat nad tím, jestli jsem borec, jestli jsem já jako majitel cukrárny lepší než soused Franta, který provozuje pekařství; cenu má dělat všechno pro to, abych to, co dělám, dělal co nejlépe. 

Nuže, hodně zdaru, drazí kolegové. A vy ostatní, tedy o nic méně drazí nekolegové, odpusťte, jestli jsem vás dnešním článkem znudila k nepřežití. V skrytu duše ovšem drze doufám, že i někoho z vás mohl zaujmout.

6 komentářů:

  1. Krásný příklad pohrdání předvedla paní Libuše Čižmárová: "Překladatel komerčních textů si jistě může vydělat víc, ale než překládat komerční texty, to budu raději okopávat zahrádku… To je skutečně nudná práce jen pro výdělek." A také pan Marek Novotný: "Proboha, kde jste přišla na počet slov za den? Asi překládáte plepsy pro zbohatlíky, které si po sobě nemusíte číst, jinak byste věděla, že počet slov za den pro rozumně a umělecky pracující lidi počítat nejde. Jste obchodník, ne literát či umělec. A s tím se jděte vycpat. Přeložte beletrii, a pojďte konzultovat. Nebo poezii? Pojďte do toho.
    Nějaký listy pro právníky, agentury, podniky … ty srovnáváte s chirurgem a jeho platem? Jděte do háje, i s tou pofiderní tabulkou…" http://www.czechenglishtranslator.co.uk/cz/kolik-si-vydela-prekladatel-v-cechach/

    OdpovědětVymazat
  2. Ach, pravila paní umělkyně Čižmárová, která je s to větu "Just don't sit around and mope while we're gone." přeložit jako "Neseď tady jen tak a vymopuj." Kéž by se radši věnovala okopávání zahrádky!

    OdpovědětVymazat
  3. Jinak jak se praví v jednom židovském vtipu: "Zkusil jsem obojí a nedá se to srovnat."

    Srovnejme si:
    Úryvek z „Mandolíny kapitána Corelliho“:

    „Schizmatici římští, bratří ztracení, dítka Kristova, kterýž nad vámi roní slzy, obětní beránci, pěšáci tyranů, vy, kteříž jste nespravedliví, nečistí a hříšní, vy psi a smilníci, čarodějové a modláři, vy, jejichž srdce nejsou prozářena sluncem, vy, kteříž nemáte chrám v nitru, vy z národa, kterýž nebude spasen, vy, kteříž pášete ohavnosti a kteříž jste Panenku Marii zneuctili, kteříž žízníte po pravdě a přec z jejího pramene píti nemůžete, kteříž jste zkažení a ničeho dobrého neučinili, vy, kteříž jste nepravosti spáchali, zžírali lid můj, jako by chléb jedli, kteříž Hospodina nevzývali, vy, kteříž rozložili jste se táborem proti městům našim, kteříž zahanbeni byli, kterýmiž Pán opovrhuje a rozpráší kostí jejich. Vizte, Hospodin vyslyší výmluvnosti úst mých, nebo on jest spomocník můj, Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého, odplatí zlým nepřátelům mým, v pravdě své je vyplení, neboť povstali cizáci proti lidu mému, ukrutníci hledají olivovníků a panen našich a v prostředku jejich jest nepravost. Duše má jest uprostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely a jazyk jejich jako ostrý meč.“

    A úryvek z překladu, který dělám každý měsíc pro londýnskou společnost Markit:

    VÝROBA
    Objem české výroby v prosinci dále strmě stoupal, stejně jako v předchozích osmi měsících. Celá řada firem hlásí silnou poptávku ze zahraničí. Tempo nárůstu cen oproti listopadovému maximu za 31 měsíců ovšem oslabilo, vůbec poprvé od září. Sezónně upravený Index výroby přesto zůstal nad svým dlouhodobým průměrem ve výši 54,4 bodu.

    NOVÉ ZAKÁZKY
    V souladu s trendem ve výrobě v prosinci objem nových zakázek přijatých českými výrobci prudce stoupal, ovšem přece jen slabším tempem než v minulém měsíci. Sezónně upravený Index nových zakázek sice poklesl oproti listopadovému maximu za 31 měsíců, přesto jde o extrémně silné tempo nárůstu. Z údajů průzkumu a informací od firem vyplývá, že ve sledovaném období přispěl k růstu objemu nových zakázek hlavně export.

    +

    A teď, co je asi tak těžší?

    OdpovědětVymazat
  4. A ještě jedno srovnání:

    Susanna Clarková, povídka „Na vilným veršku“

    Jako malý ďouče sem žila u doktora Quince na druhý straně Vilnýho veršku. Vobčas sem v zimním soumraku koukala z vokna doktora Quince a viďála Vilnej veršek (kde žijou permoníci) jako dlouhej hnědej koráb na šedým moři a mezi temnejma stromama vzdálený světýlka jako stříberný hvězdy.
    Moje máti ďála posluhovačku a kuchařku doktoru Quincoj, stařičkýmu a učenýmu pánoj (vobličej – moc vošklivej, jako vobrázek né moc hezky namalovanýho koně; suchá proříllá bradka; velhký bledý voči). Tenlle honnej starej pán si rychle povšim, co mojí máti ušlo: že se nemám k zametání chlíva nebo k pečení vdolků nebo předení ani ničemu jinýmu ze stouky věcí, co mi chtěla vštípiť, ale k latině, řečtině a studiu starejch antickejch časů, a to mě taky učil. Vždycky myslel, že bych se měla věnovať hebrejštině, geometriji a matematice, a byl by s tím tenllencten rok začal, ale čas ho podved a von loni v létě umřel.

    A můj poslední komerční překlad, který jsem odeslal včera:

    Faye Chuová, která v ACCA vede futurologický výzkum, k tomu uvedla: „Nejde o to, kdy se velká data stanou důležitými – ona už totiž důležitá jsou. Jejich potenciál spočívá ve schopnosti tato data analyzovat a dané informace využít. Velká data představují pro finančnictví jednu z největších příležitostí posledních let. Analytici totiž budou s to poskytovat vrcholnému managementu v reálném čase aktualizace u širší množiny proměnných, které pak výrazně promluví do tvorby podnikové strategie.
    Mnoho let jsme mluvili o tom, že účetních neposkytují jen výroční zprávy – a velká data z toho učinila realitu. Etický přístup k datům bude rovněž nesmírně důležitý; kombinací analytických schopností a etiky se finanční profesionálové konečně stanou základním kamenem podnikové strategie a úspěchu.“

    +

    Naprosto uznávám, že každá profese má svoje. Pokud tak jako já překládáte léta texty o pojišťovnictví, tak vám to prostě přijde lehké. Literární překladatelé si zase mnohdy oddechnou u dialogů. Ale připadá mi, že rozsah toho, co se musí při literárním překladu zvládnout, je větší - že techničtí překladatelé nemusí řešit nářečí, stylové roviny, slovní hříčky. Proto mi obvyklý komerční překlad jde rychleji od ruky než text od Bernierese či Fabera, který si de facto diktuje svoje tempo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta podkrkonoština takhle vypadá zatraceně dobře. A názor zaujatého laika: ač jsem sama (víceméně) odtamtud, neuměla bych ji takhle přirozeně zakomponovat do textu ani po sto padesáti letech tréninku. Proti tomu naučit se pojmy jako "sezonně upravený index kdovíčeho" bych asi s vypětím sil a revolverem u hlavy dokázala... (pořád si fandím, že přeložit např. Feynmannovy přednášky tak bídně jako Ing. Ivan Štoll, CSc bych přecjen neuměla)
      Ale jako nezasvěcenec si představuju, že z takového Vilného veršku musí mít autor (tedy překladatel) mnohem větší radost, když se takhle hezky vylíhne:-)

      Vymazat
  5. No, tak třeba u povídky Na vilným veršku jsem půl roku vůbec netušil, jak se s suffolkským nářečím originálu vypořádat. Nějaké moravské nářečí mi tam pocitově nesedělo, chodsky snad už nikdo ani neumí a přeložit to buď obecnou češtinou nebo náznakově (což nám kdysi doporučovali na fakultě), to mi připadalo zbabělé. Ne že by to nešlo, ale vůbec by to nebylo ono, zbyla by z toho jen vyprávěnka bratří Grimmových. A pak mě osvítil duch svatý, vzpomněl jsem si, že kdysi dávno se v televizi vysílala pohádka o Rampelníkovi v podkrkonošském nářečí. A to krásně sedělo, trochu jsem ho znal od dědečka a navíc jsem našel úžasnou studii o východočeském nářečí v sedmnáctém století. Hodně se v ní používaly výpovědi luteránských sedláků před soudem, z nich jsem si vytahal morfologická pravidla i slovní zásobu, zbytek už byla jen práce.
    V tom je to dobrodružství překladu: často se dostanete do situace, kdy vám jsou veškeré translatologické poučky k ničemu, kdy buďto problém rozlousknete, nebo odejdete s pořádným šrámem na sebevědomí. Jistě, jsou i ztracené varty, ale nikdy dopředu nevíte, která to je (a zda by to někdo chytřejší nevymyslel lépe).

    OdpovědětVymazat