tag:blogger.com,1999:blog-10122110164960695592024-03-14T06:29:30.970+01:00Jazyková inkviziceLachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.comBlogger55125tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-91501927500380092062014-02-08T08:00:00.000+01:002014-02-08T08:00:00.759+01:00Když se člověk chce stát Židem...<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">...</span></b>usiluje o něco, co je přibližně stejně splnitelné, jako kdyby
se chtěl stát jezevčíkem nebo levandulí. Jo, kdyby se ale jeden chtěl stát
<span style="color: #990000;">židem</span>, to by byla jiná...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>sou však mezi námi tací, kteří se rádi pokoušejí o nemožné. Jako například manžel Natalie Portmanové. Tedy aspoň podle toho, co se píše na serveru <i>idnes.cz</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOngR_Q9l40COwMPKvPu7QxeVuyurqoJKNFdXhMhj3HKstWs69HIhE_C9EeV_9CbGhvMB35ueU8Fq1BBlcOCKE-3ZKMmS_2O9WM9micwg3QyTlZYjXuuY60Bdh6DXfkUlM5jOi4UCuxU_p/s1600/Zid_zid.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOngR_Q9l40COwMPKvPu7QxeVuyurqoJKNFdXhMhj3HKstWs69HIhE_C9EeV_9CbGhvMB35ueU8Fq1BBlcOCKE-3ZKMmS_2O9WM9micwg3QyTlZYjXuuY60Bdh6DXfkUlM5jOi4UCuxU_p/s1600/Zid_zid.jpg" height="62" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">idnes.cz; 3. února 2014</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> teď si dáme malý kvíz:</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #990000;">a)</span> Pan Millepied už neví, co by si roupama vymyslel.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #990000;">b)</span> Někdo, komu to (přinejmenším) momentálně moc nepálilo, ten článek
přematlával z angličtiny, která náboženství a jejich vyznavače píše s velkými
počátečními písmeny.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #990000;">c)</span> Autor článku nezná rozdíl mezi židy a Židy; přinejmenším ne
ten pravopisný.</span> </span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span>no, trojka je správně. A
dvojka ostatně rovněž (neboli: anglický zdroj nalezen).</span></span></div>
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"></span></span></span>Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-71939749053957949932014-02-07T08:00:00.000+01:002014-02-07T08:00:00.934+01:00Ten pravý překladatel?<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>M</b></span>ožná to znáte. A jestli to neznáte, tak to teď poznáte. Sice
jen tak letem světem, ale přece.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>P</b></span>řekládá se ledacos. Vlastně se pořád něco překládá, zvlášť do
jazyků, jejichž mluvčí se nepočítají na stovky milionů. Právo, byznys, technika,
medicína i farmacie, návody ke kdejakému bazmeku – parní turbínou počínaje a lakem na nehty konče, překládá se non-fiction i beletrie, obchodní dopisy
i celní předpisy.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> vedou se spory. Pravda, ne tak uječené jako na pavlači a ani
zdaleka tak mediálně vděčné jako ty parlamentní. Jsou tiché, leckdy i
mlčenlivé, a přesto je na nich cosi urputného. Jsou to spory... no, možná by se
dalo říct, že tak trochu „stavovské“.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>de v nich o to, kdo je víc: překladatel beletrista, překladatel
non-fiction, nebo překladatel ryze odborných textů (tedy textů určených v podstatě
výhradně pro odborníky)? Každá strana jako by měla té druhé co předhazovat – a taky to všechny
dělají.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>M</b></span>ezi beletristy se traduje, že ti ostatní – non-fictionisté a „odborníci“
(neboli, berete-li to podle způsobu účtování, „komerčáci“) – se neumějí pořádně
vyjadřovat, že vůbec nepracují s jazykem nebo že se málo orientují v hovorových
a dalších „nižších“ a lokálních vrstvách výchozích jazyků. Překladatelé odborných textů zase beletristům
vyčítají, že neznají prakticky žádnou odbornou terminologii, že ignorují fakty
a tak nějak vcelku nevědí, co je to přesnost. A non-fiction jako by se neustále
zmítala mezi oběma stranami, protože beletristé samozřejmě tvrdí, že non-fiction
texty patří do rukou jim, kdežto „odborníci“ plédují za pravý opak.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>C</b></span>o na to říkají výsledky inkvizičního šetření? Že je to úplně
nesmyslný spor. Je nesmyslný, dokud otázka zní <i>kdo je lepší</i>. A je nesmyslný, dokud je to spor.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>P</b></span>okud kterákoli ze zúčastněných stran dělá dobře to, co dělá,
není se o co přít. Ale pozor: v každém případě je mnoho toho, co se od
sebe mohou navzájem <b>učit</b>. Protože
přes veškerou nesmyslnost celého sporu je pravda, že na <b>obecné rovině</b> (tj. není řeč o jednotlivcích) jsou všechny ty
námitky do jisté míry oprávněné.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>dekterý beletrista si totiž opravdu myslí, že je umělec, a
zapomíná, že třeba takový malíř taky musí umět míchat barvy, znát jejich
složení a orientovat se v plátnech, protože jinak to není malíř, ale v lepším
případě pouhý kolorista, v horším matlal.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b> nejeden odborník si zase neuvědomuje, že například i
průmyslový designér musí mít navzdory přívlastku „průmyslový“ nějaké ponětí o
estetice a větší než malé množství citu pro krásno.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> <b>jak</b> se od sebe
navzájem učit? Rada je jednoduchá: když překládáte jen beletrii, zkuste si
někdy, aspoň jednou, jen tak cvičně přeložit nějakou seriózní non-fiction nebo čistě
odbornou práci, pokud možno z oboru, který vám sice není vyloženě odporný,
ale máte o něm jen mlhavé ponětí. Neboli: jestliže ve volném čase pěstujete
skalničky a cyklistiku, pusťte se třeba do příručky pro letecké modeláře nebo
do pojednání o skupinové psychoterapii. A naopak – jestli překládáte strojírenství a hutnictví a
relaxujete hrou na klavír, střihněte si... dejme tomu... impresionistický román
nebo nějakou dětskou klasiku.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b>ť už patříte ke kterékoli straně, neusnadňujte si to; měli byste
si vybrat text s minimálně střední náročností, spíše „vyšší střední
náročností“.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>H</b>lavně si u toho počínejte tak, jako by vám i tentokrát šlo o honorář
i o prestiž. Když k tomu přistoupíte se vší vážností, zaručuju vám dvě sladké
odměny: za prvé pochopíte, že chlebíček protistrany není o nic měkčí než ten
váš; a za druhé – což je nejdůležitější – se toho skutečně hodně naučíte. Zdaleka
nemám na mysli jen slova, termíny, obraty; mnohem významnější je setkání s trošinku
jiným stylem překladatelského myšlení. Samozřejmě to vyžaduje vědomou, kontinuální
sebereflexi. Taky je to časově náročné, ale ten vynaložený čas se vám stokrát
vrátí. Věřte mi, uděláte pro sebe a pro svou práci něco velkého, něco, co těžko
získáte jinak než právě takhle. I kdybyste se na to dívali jen a jen z praktického,
utilitárního hlediska, tak budete mít něco, co konkurence nemá.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>ak, ještě by to chtělo nějaké závěrečné moudro: V životě obecně nemá moc velkou
cenu mudrovat nad tím, jestli jsem borec, jestli jsem já jako majitel cukrárny lepší
než soused Franta, který provozuje pekařství; cenu má dělat všechno pro to,
abych to, co dělám, dělal co nejlépe.</span><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>uže, hodně zdaru, drazí
kolegové. A vy ostatní, tedy o nic méně drazí nekolegové, odpusťte, jestli jsem
vás dnešním článkem znudila k nepřežití. V skrytu duše ovšem drze
doufám, že i někoho z vás mohl zaujmout.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-62629198402557911232014-02-05T08:00:00.000+01:002014-02-05T08:00:11.328+01:00Všechno už čtu jenom v originále<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>apsala před časem na jakési diskusní stránce jedna dáma. A dál
psala, že i takové <i>Jméno růže</i> si pro
jistotu přečetla anglicky, neb překladatelům se nedá věřit. Jenže Umberto Eco
je co? Ital, že jo.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>ěkolik jiných lidí zas někde jinde psalo, že stejnou knihu
četli, četli ji česky, a vůbec ji nebyli s to pobrat. Přesně už si to po
cca roce nepamatuju, ale povídali něco v tom smyslu, že <span style="color: #073763;"><i>jim dalo hroznou námahu dočíst větu, aniž by
ztratili nit</i></span>, takže se nakonec shodli, že <span style="color: #073763;"><i>on to snad bude problém v překladu</i></span>. Jo, nerozumím tomu, takže
překladatel je trouba.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>iní znalci si pro změnu na několika webech notovali, jak jsou
děsné české překlady Dicka Francise. A ještě jiní porůznu lamentovali nad překlady
detektivek Agathy Christie. Například nad <i>Vraždami
podle abecedy </i>(<span style="color: #073763;">...<i>už jsem od ní četl
lepší, ale možná to byl jen nepříliš zdařilý překlad</i></span>) nebo nad <i>Kapsou plnou žita</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>ejčastější argumenty jsou: a) <span style="color: #073763;"><i>je to nějaký moc složitý</i></span>; b) <span style="color: #073763;"><i>tyhle
a tyhle slova nebo obraty jsou nějaký divný</i></span>; c) <span style="color: #073763;"><i>tenhle výraz by hrdina určitě nepoužil</i></span>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>e že by každý překladatel byl zrovna ideál. A ne že by se ani
ten ideál nebo skoro ideál nemohl utnout. A třetí „ne že“ zní: ne že by v mnoha
případech neexistovalo více dobrých možností řešení té které konkrétní pasáže,
obratu, celkového vyznění.<br /> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span>le o těchto situacích se dnes vůbec bavit nebudeme, o nich dnešní článek není. Je o rozšiřujícím se „kroužku
zasvěcenců“, do nějž se zařadíte tím, že „víte“, že překladatel je automaticky
pakůň. Protože <i>zasvěcenec</i> na rozdíl
od překladatele ten jazyk opravdu umí; přesněji řečeno – umí <i>anglicky</i>; nebo si to aspoň myslí.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>D</b></span>evadesát devět ze sta těchto zasvěcenců přitom skutečný
překladový sek (věcný ani stylistický) nepozná a sto ze sta by dostalo osypky,
kdyby mělo přeložit (přeložit, tedy zformulovat a zapsat, ne jen přečíst a
pobrat) jednu beletristickou kapitolu (nebo by je nad jejich elaborátem dostal
literární redaktor – ten opravdový, ne opravovač překlepů).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>o je jeden aspekt reality, existuje však ještě další, tak trochu výstražný: bacha,
protože z touhy po příslušnosti ke kruhu zasvěcenců ze sebe velmi snadno
můžete udělat příslušníka kruhu chvástajících se pitomců. Velmi snadno, velmi rychle.<br /> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> čím přesně? Například tím, že budete mít pindy právě k překladům
titulů uvedených v začátku článku:</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>V</b></span>ětšinu knížek Dicka Francise převedla do češtiny Jaroslava
Moserová – ano, ta paní, kterou autor považoval za nejlepšího ze svých
překladatelů. A táž paní, o níž nějaký mudrlant kdesi prohlásil, že <span style="color: #073763;"><i>český překladatel Dicka Francise je na vraždu</i></span>.</span><i><span style="line-height: 150%;"> </span></i></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>méno růže</span></i><span style="line-height: 150%;"> a některé další
Ecovy věci překládal Zdeněk Frýbort – jedna z model české romanistiky,
spoluautor slovníků, člověk, který vydávání Eca dost těžce prosazoval ještě za
minulého režimu; člověk, před kterým musíte, prostě musíte sklapnout podpatky a
neříkat buď vůbec nic, nebo jen <i>ano,
Mistře, zajisté, Mistře</i>. (Jen tak mimochodem – <i>Jméno</i> <i>růže</i> navíc
redigovala Marie Zábranová, takže lepší dvojku už na tu knížku opravdu nasadit
nešlo...)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>S</b></span>tejně zbožné přikyvování by mělo patřit též překladatelům obou
uvedených děl Agathy Christie, totiž Evě Kondrysové (mj. spoluzakladatelka <i>Zlatého skřipce</i>, ankety o nejhorší
překlad) a – podržte mě, nebo sebou seknu – Janu Zábranovi... Janu Zábranovi,
Janu Nedostižnému!</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>C</b></span>o z toho plyne? Čtěte
v originále, je to zajímavé. Klidně čtěte i Italy nebo Rusy v angličtině,
chcete-li si ji procvičit nebo když je to třeba levnější/sehnatelnější. Ale ne
proto, abyste dokázali, jak nebetyčně jste povzneseni nad příslušníky řemesla
překladatelského. A než se začnete předvádět, jaký jste znalec překladu,
hluboce, přehluboce se zamyslete, jestli náhodou nemůže být problém někde jinde,
třeba v tom, že ta knížka prostě není tak úplně pro vás – může být jednoduše
mimo váš vkus.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-298967890336742002014-02-04T08:00:00.000+01:002014-02-04T08:00:06.333+01:00Tragédie jednoho překladu, věta šestá a dovětek<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b><span style="color: #990000;"><span style="font-size: x-small;">Ukázka z praxe, šestá část dopisu zoufalému překladateli</span></span> </b></span></span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>3.</b></span> <b>Celkové vyjadřování v češtině</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Budu teď opakovat mnohé z předchozích odstavců, ale přesto
volím zvláštní bod, problém je totiž širší.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b>y se snažíte vyjadřovat správně, korektně, čistě. Jenže jste na
tuto snahu příliš soustředěná, takže primárně chvályhodný přístup vám (resp.
výsledku) ubližuje víc než všechny ostatní lapsy dohromady.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>P</b>ředevším jsou tu samotné obstarožní a hyperkorektní výrazy, ty
už jsem zmiňovala. Možná to není jen určitá jazyková úzkostnost, možná také
sdílíte poměrně častý pocit kultivovaných lidí, že „dříve“ (tj. 50. léta a
hlouběji) se mluvilo a psalo „lépe“. Ale tento názor je přinejmenším velmi
diskutabilní, ne-li vyloženě mylný, to jednak (toto téma by vydalo na pěkně
dlouhý esej, ale do toho se teď pouštět nebudu).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>Z</b>a druhé tím vůbec nic nezachráníte. Když budete „hovořit“ tam,
kde můžete „mluvit“ nebo si „povídat“, když budete hýřit výrazy typu
„následovně“ nebo „následujícího rána“ tam, kde můžete říct „potom“, „pak“,
„druhý den ráno“ nebo jenom „ráno“ (a sto dalších příkladů, které už nebudu
vyjmenovávat), ničemu tím nepomůžete. Ty výrazy nejsou zapovězené, ale nesmí se
to s nimi přehánět. Jednak působí výsledek jako celek škrobeně, místy až
směšně, jednak těmi „ušlechtilostmi“ text jakoby „rozcouráte“, znepřehledníte;
všechny ty „šperky“ pak zastiňují vlastní podstatu sdělení.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>Z</b>a třetí – a to je v tomto ohledu asi nejdůležitější – vás
tento typ vyjadřování zákonitě nutí k nepřirozeným vazbám, především ke
klopotnému vázání vět v souvětí. Výsledné vyjádření je pak často nejen
tuhé, ale i nejednoznačné nebo přímo zavádějící.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b>le nejde jen o jednotlivé výrazy, jde o celkovou stavbu textu
jako takovou. I tam, kde se k tomu jakoby sama nenutíte použitím nějaké
pojmové hyperkorektnosti, vám vazby mezi slovy i větami ujíždějí kamsi do
absurdna. Ony to nejsou vždy úplné tragédie, často jsou to jen drobnosti, které
by samy o sobě – v jedné větě, v jednom odstavci – mohly být skoro
nepostřehnutelné. Ale když takových drobností uděláte i desítky na stránce,
když jich jsou tisíce ve dvousetstránkovém textu, vzniká tím vyložené neštěstí.
Pak se vám nutně stane, že vám redaktor (pokud to je opravdu redaktor, ne jenom
člověk hlídající pravidla pravopisu) sáhne do osmdesáti, devadesáti procent
vět. Z čehož pak samozřejmě – opět nutně – nemůžete mít dobrý pocit...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>S</b>nad vůbec nejdůležitější doporučení konkrétně pro vás tedy zní:
Nebojte se vyjadřovat „normálně“. Jakmile se oprostíte od té velké svázanosti,
okamžitě se vaše práce zlepší minimálně o padesát procent.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">M</span></b>ohla bych jmenovat ještě další okruhy problémů, ale nechci vás
mučit. (V prvních pár desítkách stránek redigovaného textu jsem v zájmu větší názornosti
místy zařadila komentáře k některým zcela konkrétním textovým situacím,
ale ne ke všem; dál už jsem od tohoto modelu upustila úplně, protože bych se
víceméně už jen opakovala, co se principu týče; ale doufám, že vám snad budou
aspoň trochu užitečné – a zároveň se omlouvám, jsou-li někdy příliš příkré, ale
ono v tom prostoru vymezeném růžovými okýnky opravdu není čas na nějaké
krasořečnění...)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>C</b></span>o říct závěrem? Především: opravdu jsem se vás nechtěla
dotknout, nechtěla jsem vám ubližovat ani se na vás vytahovat. Zní to asi
lacině, ale chtěla jsem vám především pomoct. Překládání je krom jiného velmi
osamělá práce. Člověk při ní často roste metodou pokus/omyl; něco dělá špatně,
ale neví co a neví proč. A taky je to práce pěkně nevděčná a její společenská
prestiž je zanedbatelná. Když se vám něco povede, nikdo si toho nevšimne, nikdo
vás nepochválí, možná tak přítel/kolega z oboru, ale čtenářům a recenzentům
je to srdečně jedno. V lepším případě. V horším případě se stane, že
odvedete skvělou práci, ale víte co – každý trouba si ve stostránkovém textu
najde nějaké místo, které mu „nějak nesedí“, a bude do vás rýpat, třebas i
neoprávněně. Je to nepříjemné, ale pokud sama máte jistotu, že jsou to jen
velkohubé žvásty, můžete – a musíte – se přes to přenést. Když ale
v překladu opravdu nasekáte hodně chyb – v interpretaci i ve
formulacích, sežerou vás i s botama. V tom nejhorším případě vás
sežerou veřejně. Když se to stane opakovaně, je překladatel definitivně
vyřízený, prostě už žádnou práci nedostane. Je to nespravedlivé, ale je to
bohužel realita.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>B</b></span>udu upřímná: Při práci s vaším textem jsem měla velkou
obavu, že by se vám něco takového reálně mohlo stát. Nejsem žádný ušlechtilý
samaritán, ale já prostě nechci, aby se vám to stalo. Mám k tomu víc
důvodů, které tu ale nebudu nyvě rozepisovat, zkrátka to berte jako projev
obyčejné kolegiality. Právě to mě vedlo k napsání tohohle dlouhého dopisu.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> vede mě to i k jedné nabídce: Budete-li ještě cokoli
potřebovat ujasnit, upřesnit, popovídat si o překladu, o práci s jazykem,
obraťte se na mě. Já vím, ono to vypadá, jako bych se považovala za paní
dokonalou a hrála si na hodnou a ušlechtilou. Ale tak to vážně není. Já prostě
jen nechci vidět dalšího vynervovaného, usouženého, odepsaného překladatele.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>ak, a už opravdu končím. Mějte se krásně, s pozdravem...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #073763;"><b><span style="line-height: 150%;">Pár dodatků:</span></b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>1.</b> Překlad, ke kterému se dopis vztahuje, byl vážně hodně, hodně nešťastný. Patřil k těm krajním případům, kdy vlastně neděláte redakci, ale překládáte to znovu, protože po pár stránkách vidíte, že překladateli nemůžete věřit pomalu ani výpovědi typu <i>dneska je krásně</i>. A nemůžete mu <i>to</i> hodit na hlavu, ať to předělá sám, nebo shánět nahonem někoho jiného, protože na to už není čas.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>2.</b> Takovouhle litanii smolíte celý pracovní den, musíte ji totiž vytáhnout z poznámek, které jste si průběžně dělali a které jsou ještě mnohem delší. Některým překladatelům tím pomůžete, reagují, ptají se, ujasňují si věci, diskutují; jiní se ani neozvou, tak jako v tomto případě.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>3.</b> <i>Jazyková inkvizice</i> je sice osoba bezservítkózní, místy až impertinentní, leč při profesní práci s <span style="line-height: 150%;">„</span>živým materiálem" se vesměs ukáže, že má i měkkosrdcatější stránky (popsané hustěji, než by sama chtěla). To je pak samé <i>ťuťu-ňuňu-sem</i>, <i>ťuťu-ňuňu-tam</i>. Vždyť ona je ta inkvizitorka vlastně taková hodná tetička...</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-83653439878818381432014-02-03T16:15:00.000+01:002014-02-03T16:15:48.616+01:00Zeman; honza Zeman<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>éměř bez komentáře, neb k tomuto bližšího řečnění netřeba, snad jen k třetímu řádku ukázky: tu
čárku buď <i>před</i> i <i>za</i> diváky, nebo nikam.</span></span></span></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkbYTVk68nnWOykD9NiRfP5HyAKWo1cFTnGjvqNFoQGGgY1jQbr9wd3heTQn5APD8tIbQ9vIAoPTS21cdD12oxyAt9syfjImA_1m2WY9kn9LiqjNDdAjSciOxZoTj08wF-i2dMeePVDO7/s1600/mjrzeman.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVkbYTVk68nnWOykD9NiRfP5HyAKWo1cFTnGjvqNFoQGGgY1jQbr9wd3heTQn5APD8tIbQ9vIAoPTS21cdD12oxyAt9syfjImA_1m2WY9kn9LiqjNDdAjSciOxZoTj08wF-i2dMeePVDO7/s1600/mjrzeman.jpg" height="151" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tyden.cz; upoutávka k programu TV Barrandov; jo, promo, to chce péči...</td></tr>
</tbody></table>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-47328438888367826832014-01-30T08:30:00.000+01:002014-01-30T08:30:03.191+01:00Uživatel z pravěku<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>S</b>uper! Totiž vlastně ne, <i>Super</i>
ne, jenom <i>Týden</i>. V internetovém vydání.
Ale jinak fakt super, no ne?</span></span></span></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF8VaLh-S2cIYVRd4MHoO98UotGPg-VpZ_-97zLTHba-cS-qRKxCHBbUWS5L4Mgpdhu1WRpCg_qcikq-eHMAas0WRzupSkM2uht1ighmUekBA4SqCmHmWB_9WjYwQzxdW502c2jRCPffG5/s1600/Uzivatel.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF8VaLh-S2cIYVRd4MHoO98UotGPg-VpZ_-97zLTHba-cS-qRKxCHBbUWS5L4Mgpdhu1WRpCg_qcikq-eHMAas0WRzupSkM2uht1ighmUekBA4SqCmHmWB_9WjYwQzxdW502c2jRCPffG5/s1600/Uzivatel.jpg" height="50" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">tyden.cz; 28. ledna 2014</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>o, doufejme, že si tu
kostru jaksepatří užil. Asi ano, protože se s ní zjevně nemohl rozloučit –
vzal si ji, představte si to, i do hrobu.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-12031258569026817352014-01-29T11:36:00.001+01:002014-01-29T11:36:21.051+01:00A nedají si říct...<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>de? V redakci serveru <i>lidovky.cz</i>. Kdyby si říct dali, tak
by ty titulky k souhrnu denních zpráv začali dělat nějak jinak. A jeden by
pak nemusel žasnout, čeho všeho jsou také české politické strany schopné:</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEvwdc_iVMWburc_wPkEqAnWe3t20NdU5tBWKPGfPx6omCCYekIb-0yACKrnKg_qluYkzcn4GPQNmnPcw-Keb1-k73dxITBTxHL5r5OWai6LxvZvPeUkqSsM_aevYY5b4wLHlq-BVv8D4s/s1600/LNsouhr1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEvwdc_iVMWburc_wPkEqAnWe3t20NdU5tBWKPGfPx6omCCYekIb-0yACKrnKg_qluYkzcn4GPQNmnPcw-Keb1-k73dxITBTxHL5r5OWai6LxvZvPeUkqSsM_aevYY5b4wLHlq-BVv8D4s/s1600/LNsouhr1.jpg" height="48" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">lidovky.cz</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>ento případ je přitom obzvlášť fajn, neboť nabízí hned dva
obskurní výklady:</span></span></span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><i>partaj vsadila na Fialu možné i
nemožné, mj. i prádlo;</i></span></span></span></li>
<li><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><i>partaj vsadila na Fialu a také na prádlo</i>.</span></span></span></li>
</ul>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>O</b>bzvlášť spadeno mají asi lidovkářští redaktoři na prezidenta,
protože tomu to dělají <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/prezident-vymysli-lepsi-zitrky-s-hrochem.html" target="_blank">pořád</a>:</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim-8ND76eusEj-I0icxGiEcwBhi2wKwGpN5u8Bn17-t30WrRBVAxIwcjcZdkfi10GakSFYHUSlVaL1_DsJRVQXbVM8b4mPR9lJhvxWZYLSXpp8DGxTd_X-eJYx8on4GaJq3veqEeulYf_Y/s1600/LNsouhr2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEim-8ND76eusEj-I0icxGiEcwBhi2wKwGpN5u8Bn17-t30WrRBVAxIwcjcZdkfi10GakSFYHUSlVaL1_DsJRVQXbVM8b4mPR9lJhvxWZYLSXpp8DGxTd_X-eJYx8on4GaJq3veqEeulYf_Y/s1600/LNsouhr2.jpg" height="46" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">lidovky.cz</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>I</b> když – kdyby hlava státu vážně měla v popisu práce i
lustrování skrytého kouzla české kuchyně, při příštích volbách by se možná
s kandidáty dveře netrhly.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-47574424822647855482014-01-29T08:00:00.000+01:002014-01-29T08:00:07.012+01:00Tragédie jednoho překladu, věta pátá<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b><span style="color: #990000;"><span style="font-size: x-small;">Ukázka z praxe, pátá část anonymizovaného dopisu zoufalému překladateli</span></span></b> </span></span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">f)</span> <b>Přílišné upřesňování</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Problém překladatelského „dovysvětlování“ je vždycky trochu
ošemetný, je to věc citu a míry. Překladatel musí mít na paměti cílovou
skupinu. V našem konkrétním případě lze předpokládat, že kdo si koupí
(...), ví (nebo je schopen se dovtípit nebo si to někde najít), že Bronx je
čtvrť v New Yorku – proto nemusíme za autora upřesňovat, že někdo
„vyrůstal v <i>newyorském</i> Bronxu“ apod. Opačný případ je University of
Waterloo, tam je opravdu třeba dodat, že je to v Kanadě, a ne v Belgii (což jste ale
neudělala)...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">g)</span> <b>Pasiva</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Obousměrný problém – často použijete pasivum tam, kde je
absolutně zbytečné a ztuhlé (např. <i>problém je rozpoznáván</i>), a naopak ho
nevyužijete tam, kde je potřebné (víte kdy je potřebné? tam, kde nemáte mnoho
jiných možností jasně, jednoznačně definovat působce děje; teď si něco
vymyslím, třeba <i>záchvaty způsobují neurózy</i> – cítíte to? z toho nevím
nic, musím si to domýšlet podle kontextu; takže musím jasně definovat, kdo je
působcem čeho, zde je pasivum vhodné: buď <i>záchvaty jsou způsobeny neurózami</i>,
nebo <i>neurózy jsou způsobeny záchvaty</i>...).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">h)</span> <b>Přílišné počešťování</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Nevěřte tomu, že každý internacionalismus je nutno počeštit.
V tomto ohledu jsou dva extrémní typy překladatelů: jedni „na to kašlou“ a
naflákají do překladu tisíc internacionalismů nebo anglicismů a dalších –ismů
(a jsou na zabití); druzí se snaží být zodpovědní a počeští všechno, jak jen to
jde, i když to nejde (a jsou taky na zabití – nic ve zlém). Velký průšvih
nastává zejména tehdy, když v dobré víře začnete počešťovat termíny,
protože pak aby se v tom kozel vyznal. Když si totiž přečtu v
lékařském kontextu <i>výduť</i>, vím houby, zatímco když čtu <i>aneurysma</i>, je to
jasné; <i>verbální myšlení</i> je další funkční a jasný termín, dělat z něj <i>slovní myšlení</i> je nonsens; totéž platí pro <i>výkonné oblasti mozku</i> vs. <i>oblasti zajišťující exekutivní funkce mozku</i> – <i>exekutivní funkce mozku</i>, to je
zkrátka termín; úplný úlet pak je <i>faktická realita</i> v případě, kdy je
myšlena jednoduše <i>virtuální realita</i>. Stejně tak nemusím nutně vše
transkribovat (např. <i>flashback</i>).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">i)</span> <b>Dotyční, postižení, jedinci a daní</b> (nebo spíš dané)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Zařazuju zvlášť, ačkoli by to mohlo patřit i k přílišné
literátskosti nebo upřesňování. Ale je to ve vašem případě velmi častá
konkrétní věc, proto ji vydělím. Ne, tato slova rozhodně nejsou nějak
„zakázaná“, ale musí se s nimi šetřit, musejí se užívat uvážlivě. Onen <i>dotyčný postižený jedinec</i> (promiňte, teď jsem to trochu zesměšnila, to jsem
vlastně nechtěla, ale bylo to vážně lákavé) je mnohdy prostě <i>člověk</i>, <i>pacient</i>, <i>pán</i>, <i>paní</i> atd. nebo ho jednoduše lze zahrnout do nevyjádřeného
podmětu; nadužívání působí šíleně škrobeně, opět prosvítá snaživost... Totéž
platí i o <i>daném</i> – <i>dané stavy</i> jsou většinou jednoduše <i>tyto stavy</i> (totéž se
většinou vztahuje i na <i>daná</i> témata, typy, potíže, osoby, poznatky... prostě
na 90 procent „daností“); v souhrnu – <i>daný</i> je velmi užitečný výraz, jímž
lze leccos uchopit a z lecčeho se ctí vybruslit, ale musí se používat jen
tam, kde pomáhá, ne tam, kde trčí – s prominutím – jak vidle z hnoje,
navíc naparfémované Chanelem No. 5.</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="font-size: x-small;"><i>Předchozí části seriálu</i>: <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank">úvod</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-veta-prvni.html" target="_blank">jednička</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-druha.html" target="_blank">dvojka</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-treti.html" target="_blank">trojka</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-ctvrta.html" target="_blank">čtyřka</a></span> </span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-84939705592492620482014-01-23T12:29:00.000+01:002014-01-23T12:32:19.747+01:00Totalitní rétorika?<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">D</span></b>neska se mnou moc zábavy nebude. A to nejdůležitější za mě navíc
napsal někdo jiný. To, o co mi kráčí, červeně podtrháno jest (toho modrého
fleku si nevšímejte, to mi tam jen při sestřelování obrazovky zůstal viset
kurzor):</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1WnfVSZK9ZB1vtsh03Owgq9NNJjehSDmepMuMnZAAUn9rU_auAYtcRZGt6mORZTUyRrJ8yuu6CZ_PF55qJhtZ35Or6wo1zvbVFpFyvYIR6toehtxLOIFy3SU_Slc1GQTfcYiC5cuVg7ra/s1600/Total_01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1WnfVSZK9ZB1vtsh03Owgq9NNJjehSDmepMuMnZAAUn9rU_auAYtcRZGt6mORZTUyRrJ8yuu6CZ_PF55qJhtZ35Or6wo1zvbVFpFyvYIR6toehtxLOIFy3SU_Slc1GQTfcYiC5cuVg7ra/s1600/Total_01.jpg" height="311" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Printscreen vyjádření rektora JU k aktivitám docenta Konvičky; zdroj: http://martinkonvicka.blog.idnes.cz/c/392560/S-islamem-prituhuje-otevreny-dopis-aktualizovano.html</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>R</b></span>étorika
Rudého práva</span></i><span style="line-height: 150%;">, dalo by se říct. Nebylo by to úplně vedle, ale
bylo by to nedostatečné. Už proto, že Rudé právo na tuto ražbu zdaleka nemělo
patent; a neměly ho ani jiné noviny z té doby, ba ani noviny nacistické,
fašistické atd.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> hlavně: odbýt tuto rétoriku přívlastkem <i>totalitní</i> (nebo nějakým podobným) je nebezpečně pohodlné. Když to
uděláme, tak prostě zase jednou něco někam nějak zaškatulkujeme, a tím se toho
jakoby zbavíme. Jakoby. V tu ránu je z toho něco, co je <i>jinde</i>, <i>vně</i>, <i>mimo nás</i>; ta
krabička, do níž to zařadíme, navíc bude říkat něco ve smyslu, že <i>je to jenom exces</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>enže on to exces <i>není</i>
a také to <i>není </i>vně, mimo nás. Naopak
– jednak i dnes je toho všude plno, druhak je to <i>i </i>v nás. Toto <i>jednak </i>i
<i>druhak</i> má – mj. – jednu společnou příčinu:</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>V</b></span>ábivost a zároveň nenápadnost toho, co by se dalo – nepříliš
hezky a nepříliš šikovně – opsat jako <i>stereotypie
myšlenkových konstrukcí</i>. Jinak řečeno: jazyk (a s ním obraz světa a
života) do nás nevchází jenom jednotlivými slovy nebo naopak jenom jako celek,
ale také v sekvencích, které můžeme přirovnat k těm filmovým.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b> tak se stane, že když s něčím nechceme mít nic
společného, <i>důrazně se distancujeme</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>dyž nechceme nést tíhu svého názoru sami a potřebujeme mu dodat
větší váhu, prohlásíme něco <i>za sebe i za
celé „něco“ </i>(nejlépe <i>za všechny
slušné lidi</i>).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>dyž si něco hodně přejeme, hlavně když si to přejeme veřejně,
tak, aby to všichni věděli, <i>žádáme </i>o
to – jak jinak než opět <i>důrazně</i>
(nejlépe opět <i>se všemi slušnými lidmi a
spol.</i>).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>dyž chceme dát najevo, že se nám něco hodně příčí, řekneme, že
to představuje <i>společenské nebezpečí</i>
(ale už neřekneme <i>čím přesně</i> a <i>proč</i>).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>o všechno je ale ještě nižší, běžná úroveň, na které se
pohybuje kdekdo. I proto, že jsou to <i>celé
sekvence</i>, slýcháme je velmi často (tak často, že si jich ani nevšímáme)
v <i>právě tomto znění</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>E</b></span>xistuje však i vyšší úroveň, kde už nejde jen o opakování
stokrát odposlechnutých sekvencí, ale o něco jako <i>autorské</i> vytváření nových, a to v naprosto stejném stylu. Těch
si naopak poměrně často všimneme (protože z celkové výpovědi, i z té,
která je celá schematická až běda, velmi nápadně trčí) a někdy se jich i
lekneme (oprávněně).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>P</b></span>rvní úroveň, ta nižší, je záludná právě svou nenápadností,
jejímž přičiněním se nám vkrádá do hlavy, kde nám pak rozdává recepty
automatických myšlenkových stylů. Štědře a hlavně zadarmo. A jestliže platí, že
velmi málo lidí má ve zvyku se čas od času ptát <i>proč si o tom a tom myslím zrovna tohle a tohle</i>, tak ještě méně je
těch, kteří se tu a tam zeptají <i>proč si
tohle a tohle myslím právě <b>takhle</b>, <b>právě tímto stylem</b></i>. (Jednou z
příčin, proč píšu tenhle článek a proč vůbec existuje tenhle blog, je snaha
říct, že si myslím, že bychom se právě takto ptát měli; aspoň občas.)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>D</b></span>alší záludnost nižší úrovně spočívá v tom, že se přes ni
můžete vypracovat k té druhé, vyšší. Ta je v ukázce na začátku článku
zastoupena mimořádně obludnou formulací <span style="color: #990000;"><i>absurdní
a nebezpečná názorová pokleslost</i></span> a je strašlivá především tím, že tady už
se nepapouškují pouze jednotlivé fráze, ale že „papouščí infekce“ zasáhla i
každodenní myšlení jako takové, myšlení jakožto proces.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>e sto důvodů, proč je to špatně. Nejde jen o to, že když se
automatismům nebráníme, tak potom nemluvíme a nepíšeme „hezky“; to se dá snést,
líbivost není to hlavní. Horší už je, že nemluvíme a nepíšeme – a ani nemyslíme
– srozumitelně a příčetně. Že jednoduše řečeno blbneme. Že už pak možná ani
nevíme, že bychom příčetně myslet měli a mohli. Ještě horší je, že všechny ty
automatické fráze, myšlenky a myšlenkové postupy jsou obrovskou překážkou
v rozvíjení a udržování něčeho, co je tak triviální, až to zavání
nasládlým kýčem, a zároveň tak důležité, že se bez toho nedá uspokojivě přežít
– totiž prachobyčejného lidského dorozumění. O porozumění nemluvě. A snad úplně
nejhorší je to, že když se před tím aktivně nebráníme – ani ne tak ostrými
filipikami mířenými navenek, ale především sami v sobě, když tuhle
překážku vlastně ani nevidíme a vůbec nás nenapadne, že bychom se bránit měli –
zavíráme si tím mnoho cest k tomu, čím vším bychom snad jednou mohli být:
ne-li přímo moudrými, tak aspoň vyzrálými, svobodnými lidmi. Když totiž myslíte ve schématech a frázích, je vaše myšlení <i>omezené</i>, protože se pohybuje předem vyznačenými koridory; je nesvobodné, bez ohledu na to, jak široké a hluboké jsou vaše vědomosti.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Z</b></span>kuste se proto někdy
zeptat: <i>Proč si to a to myslím (a potažmo
to pak říkám) právě <b>takhle</b></i>...
Věřte mi, budete o něco bohatší, o něco, co není k zahození.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-25706735147138814662014-01-09T08:30:00.000+01:002014-01-09T08:30:03.592+01:00Vopruz, milé děti, aneb Utrpení nad dětskou knihou IV<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>en můj
fotr, to je vám takovej kokot. Věčně chce, abych mu pomáhal v krámě a
tlemil se tam na lidi, co mi jsou úplně víte kde, jen proto, že jsou to prej
zákazníci a dávaj nám vydělat. A když přivezou bednu s novým zbožím, tak
na mě volá: „Chlapče, pojď se kouknout, jaký jsou tu hezký reklamní obrázky!“
Mu snad jebe, ne? Copak jsem zvědavej na nějaký připitomnělý plakáty
s ženskou, jak pije kafe? A když nemusím trčet v krámě, tak mi dávaj
hlídat ségru, no co vám budu povídat, vopruz nad vopruz. A pak mě taky deptá
ten uslintanej dědek, co nemá na práci nic jinýho než trajdat po městě a
buzerovat. Tuhle mi čuměl do ucha, jestli ho mám jako čistý, a pak mě táhnul
přes náměstí do krámu a pak na tátu udělal: „Hele, vidíte, jakej hnůj
v těch uších má?“ A fotr ho neposlal někam, ne, normálně se mu omluvil,
něco ve smyslu </span></i><span style="line-height: 150%;">no jo, víte, to jsou ty děti, <i>protože je celej podělanej, jen aby u nás ten dědek nepřestal
nakupovat. Jo, jmenuju se Petr Bajza a chodím do čtvrtý třídy.</i></span><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>M</b></span>áte pravdu, Poláček to tenkrát takhle nenapsal. A nenapsal by to tak ani dnes, protože to byl Poláček. A taky je
pravda, že jsem to v zájmu názornosti trochu nadsadila, hlavně v tvrdosti
některých vulgarismů, ale ne moc. A třetí pravda je, že vulgarismy nejsou ten
hlavní problém (pokud jsou vůbec problém) a že tohle není filipika proti
vulgarismům.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>e to filipika proti <b>lacinosti
a podbízivosti</b>; proti zatím nikoli vžité, ale mohutně se vžívající představě,
že „dnešní děti“ se vám na Ransoma, Foglara, Andersena a konečně i na toho
Poláčka vykašlou; v širším smyslu pak proti zvesela šířenému názoru, že „dnešní
dítě“ se (navzdory tomu, že si toho dosud žádný renomovaný biolog, neurolog ani
genetik dosud nevšiml) nerodí se stejným potenciálem k přemýšlivosti,
citlivosti až útlocitnosti, se stejnou zvědavostí a zvídavostí jako ty, které
se rodily před třiceti nebo třemi sty lety; že „dnešní dítě“ prostě nechce
nejen přemýšlet, ale ani cítit, a že nikdo – rodiče, učitelky, společnost – <i>nemá právo ho k tomu nutit</i>; že
pokud od svého vlastního dítěte něco chcete, například aby četlo knihy, musíte
si ho <i>předcházet</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>V</b></span> rámci tohoto nově se ustavujícího dogmatu jsou za
uvědomělé autory knih pro děti, za ty, kdo na to kápli, považováni ti, kteří
píšou knížky, jejichž hrdinové zastávají přibližně tyto postoje: <i>Fotr a brácha jsou kreténi, máma je kráva,
učitelka jakbysmet, babička smrdí; škola je vopruz, prázdniny jsou vopruz, jaro,
léto, podzim a zima, všechno vopruz, vole...</i> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>U</b></span>znalé hýkání nad jejich opusy se odvíjí od premisy, že „dnešní
dítě“ nechce vůbec nic vědět o dobru a zlu, o spravedlivosti a křivdě, o zbabělosti
a statečnosti, o lásce a přátelství, prostě o ničem. „Dnešní dítě“ má ve věcech
jasno. Ještě se ani neumí posadit na nočník, a už ví, že báchorky o <a href="http://chlapečkovi, který se proměnil v osla" target="_blank">chlapečkovi, který se proměnil v osla</a>, pročež trpěl doslova jako zvíře, a to všechno
jen proto, že nedbal rad svého tatínka, lhal a zanedbával učení, nejsou než
nerealistické slinty, protože v reálném životě by tomuhle malému ulhanému
lemplovi nejen všechno prošlo, ale ještě by to dotáhnul přinejmenším na
ministra nebo aspoň na předsedu nějaké té správní rady.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>O</b></span> „dnešních dětech“ se toho stejně jako o „dnešní mládeži“ napovídalo
dost už včera, předevčírem a i za krále Klacka a je fakt, že tyhle řeči šly
vždycky tak trochu šejdrem. To je první věc, věc, která se nemění. Jenže pak je
tu věc druhá, která se změnila tak, že víc už to ani nešlo.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Z</b></span>atímco dřív se nad (spíše jen domněle) neutěšeným stavem věcí <i>hořekovalo</i>, dneska se <i>přišlo na to</i>, že dítě <i>má nezadatelné právo</i> považovat spojené
závody<i> Život, vesmír a tak vůbec</i> už
od počátku za jeden velkej vopruz. Podstata megaprůšvihu této změny je tak
zjevná, že ji nevidíme. Paradox, ale překvapivě častý.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>o první proroctví (<i>o
tempora, o mores</i>) je přinejmenším z hlediska dosavadního toku dějin
sebevyvracející; přes všechny nářky a skuhrání i přes všechny zatraceně reálné
problémy a trampoty je svět čím dál tím lepší a život v něm příjemnější;
ne všude, ne pro každého, ale pro čím dál tím víc lidí ano. (Než mi to začnete
vyvracet, račte se nejdříve propadnout o pouhá dvě století zpět, a ne na
šlechtický dvůr, nýbrž mezi prostý plebs; a nevracejte se dřív než po pětileté
zkušenosti se starými dobrými časy.)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>D</b></span>ruhé proroctví (<i>hlavně nevštěpovat
dětem žádné vyšší ideály</i>) má obrovský potenciál k tomu, aby bylo
sebenaplňující. Jinými slovy: tisíce let se skuhrá, že „dnešní děti“ jsou
nezdvořilé, líné a neprahnou po vzdělání, a přesto zdvořilost, píle ani
vzdělanost ze světa dosud nevymizely, ba naopak. Ještě jinými slovy: ačkoli
leckteré dítě je z pouček o zdvořilosti a píli otrávené, nakonec, když
překoná různá období vzdoru, se podle nich stejně chová. Co z toho plyne?
Že co se fundamentálních životních postojů a hodnot týče, nakonec z dítěte
s poměrně velkou pravděpodobností vyroste to, co z něj „mít“ chceme.
Bude si je sice interpretovat a uplatňovat po svém, tj. trochu nebo úplně jinak
než my, ale pořád budou plnit funkci jakéhosi rámcového normativního
předobrazu.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>ormativní předobrazy fungují vždy, ať už jsou jakékoli. Když ten
dosavadní překreslíte do podoby, která tvrdí, že vše velké a ušlechtilé – jako
třeba přátelství, touha po vědění či spravedlnosti – jsou jen kecy, bude
fungovat taky. Když se na dítěti budete intenzivně dopouštět osvěty v tom smyslu,
že je OK, aby už od kolíbky považovalo všechny nároky za nemístné a všechny své
bližní za kretény, nakonec vám vyhoví. A to pak budete koukat, zejména pokud se
tohoto výchovného návodu bude držet nikoli nepodstatná část společnosti.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span>le zpátky ke knížkám. O autorech dětské literatury psané v duchu
hesla <i>svět je plnej debilů</i>, se často říká,
že <i>se skvěle vcítili do myšlenkového
světa dnešního dítěte</i>, že <i>pochopili,
o co má dnešní dítě zájem</i>. Já o nich říkám, že pochopili akorát tak to, za
co dostanou dobře zaplaceno:</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Z</b></span>a knížku, která by přece jen měla vypadat jako knížka, a ne jako
nějaká sešitovka; má tedy aspoň nějakých sto padesát stránek, ale zároveň
maximálně třicet normostránek; těch zbylých sto dvacet naženou obrázky, rozcouraný
skript a podobné vylomeniny. Rodič a učitelka se nažerou (protože dítě drží v ruce
sakrální předmět zvaný KNIHA), ale dítě zůstane celé (tj. nepředře se).</span></span></span><br />
<br />
<b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Dodatek:</span></span></span></span></b><br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Jestli máte pocit, že <i>Jazykové inkvizici</i> není žádná literatura pro děti dost dobrá, vězte, že přece jenom existují i tituly (i když jich není mnoho), nad nimiž tato instituce jásá, až je z toho celá ujásaná. O některých se tu ještě zmíním, ale pro začátek doporučuju například <a href="http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/darujte-pamet-1125" target="_blank">tento</a>.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-26769296746253376432014-01-07T13:29:00.000+01:002014-01-07T13:29:17.749+01:00Tragédie jednoho překladu, věta čtvrtá<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #990000;"><span style="font-size: x-small;">Ukázka z praxe, čtvrtá část anonymizovaného dopisu zoufalému překladateli</span></span></b> </span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">c)</span> <b>Kontext</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Vždy, u každého výrazu, u každého obratu a vazby je třeba vnímat
situaci (například i u takových trivialit, jako je <i>actually</i>, je nutné
reflektovat, zda to v konkrétní výpovědi znamená <i>ve skutečnosti</i>, <i>skutečně</i>, nebo <i>vlastně</i>; každá varianta má trochu jiný význam).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">d)</span> <b>Cílový jazyk, jeho vnímání</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Toto souvisí se všemi předchozími body a je to další
z překladatelských nezbytností: překladatel musí vnímat především nuance
CÍLOVÉHO jazyka (musí například vědět, že <i>vjem</i> a <i>dojem</i> není totéž, že <i>přelud</i>
není totéž co <i>zjevení</i> apod.). Je to další banalita – a možná to zní i přehnaně
„vznešeně“, ale překladatel opravdu musí takovéto – i mnohem jemnější nuance –
svého vlastního jazyka zachytávat, musí je (leckdy) cíleně vnímat kolem sebe, a
to nejen prostřednictvím četby krásné literatury, ale i v běžné mluvě,
v jakýchkoli textech (i v těch „nižších“), ve svých vlastních
myšlenkách, v toku své vnitřní řeči, ve vzpomínkách – ano, ty jsou
důležité, resp. důležitá je jazyková paměť, překladatel ji musí pěstovat.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">e)</span> <b>Přílišné tíhnutí k literátskosti</b> (pozor – opět nemyslím
literárnost)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Vroucně doporučuju zcela opustit vazby typu <i>je/není tomu tak</i>
(a nahrazovat „normálnějšími“, civilnějšími variantami, např. <i>je/není TO tak</i>, <i>je/není to pravda</i> apod.), některé úpěnlivě korektní tvary (např. slovesné
koncovky – <i>dokáži</i> a <i>dokáží</i> místo civilního <i>dokážu</i>, <i>dokážou</i>; <i>zdali</i>
místo <i>zda</i> nebo <i>jestli</i>; hyperkorektní <i>z ničeho nic</i> místo <i>zničehonic</i>, <i>daný</i> místo <i>tento</i>, vazby instrumentálem tam, kde je přirozený nominativ...),
dále např. přešlechtěnou, starosvětskou a poněkud „úřednickou“ vazbu <i>jednat se
o</i> (ne, není o nic ušlechtilejší než <i>jít o</i> či prostě <i>je to/tak a tak</i>) a
podobně.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>J</b>á to chápu, snažíte se vyjadřovat správně. Ale má to potíž: Za
prvé se tím ve vyjadřování vracíte někam do 50. let a ještě hlouběji (opět –
v silně stylizovaném textu si to člověk dovolit může, tam je to dokonce
žádoucí, ale v civilních textech to není dobré). Za druhé je v tom
hrozně vidět ta snaha o „správnost“ – a z ní je zase patrná obezřetnost a
především jazyková nejistota, což je pravý opak toho, co (jak předpokládám)
chcete; překladatel se s textem může mořit, může mít pocit, že se z něj
zblázní, může ho proklínat... to všechno se „smí“, ale na výsledku to nesmí být
znát, ten musí působit naprosto suverénně, lehce, musí to vypadat, že „to byla
brnkačka“... tohle je jedna z nejtěžších věcí na překladu jako takovém;
jsou momenty, kdy se tohoto zdání suverénnosti dosahuje velice těžko, ale když
se to podaří, patří zároveň i k těm, z nichž člověku plyne největší
satisfakce – ten pocit, že jste TO vyřešila, může být až opojný; právě proto je
absolutně kontraproduktivní přiznávat urputnou snahu tam, kde to dělat nemusíte
– v obyčejných, prostých vyjádřeních, kde vlastně není co řešit, ale
přesto „se to řeší“. Zkrátka a dobře – z výsledku nesmí být znát, že se
překladatel bál, aby neudělal něco špatně...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>P</b>roblém s literátskostí ale není jen v některých
konkrétních vazbách, je velmi výrazný i obecně. Tím se trochu vracíme k oněm
„technickým“ pasážím, ale týká se to vlastně celého textu: není dobré se za
každou cenu snažit, aby „to“ vypadalo hezky; ono „to“ totiž bude vypadat hezky
samo o sobě, když překladatel vystihne (a v případě potřeby dostatečně –
ani moc, ani málo – zdůrazní) podstatu věci – jazyk tohle umí, když ho necháte
žít, když ho „neškrtíte“ a necpete ho do nějakých bůhvíkým a bůhvíproč
vymyšlených mantinelů, dá vám tu krásu sám, bez pobízení; nemusíte se bát, že
to nezvládne – jen ho musíte nechat existovat...</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="font-size: x-small;"><i>Předchozí části seriálu</i>: <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank">úvod</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-veta-prvni.html" target="_blank">jednička</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-druha.html" target="_blank">dvojka</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-treti.html" target="_blank">trojka</a></span></span></span></span><br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="font-size: x-small;"><i>Pokračování zanedlouho...</i> </span></span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-19609436972166557602014-01-04T17:30:00.000+01:002014-01-07T12:46:53.825+01:00Tragédie jednoho překladu, věta třetí<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #990000;"><b><span style="font-family: Verdana,sans-serif; font-size: x-small;"><span style="line-height: 150%;">Ukázka z praxe, třetí část anonymizovaného dopisu zoufalému překladateli</span></span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>2.</b></span> <b>Konkrétnější problémy</b> (už bez ohledu na typ pasáže):<br /> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">a)</span> <i>Slovníky, slovníky, slovníky...</i></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>Č</b>asto volíte nepříhodný výklad konkrétního pojmu/jednotlivého
slova; někdy prvoplánový, jindy naopak příliš „chytrý“. Nedokážu v tom
vysledovat žádný systém, jednou je to tak, jindy naopak, obojí vcelku
nepředvídatelně. Řeknu to asi docela trapně, ale opravdu se musí přemýšlet o
každém slovu, o každé větě.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>D</b>ruhá věc je, že ne každý význam ve slovníku
najdete, spoustu jich nenajdete ani ve výkladových slovnících. V mnoha
případech vás k volbě co nejpřesnější interpretace nemůže dovést nic
jiného než stálá, kontinuální praxe, vnímání obou jazyků a jejich možných
korelací (a některé z těchto korelací jsou opravdu velmi ojedinělé a
člověk se jich nedobere, pokud nevnímá jazyk – svůj vlastní i jakýkoli cizí –
jako nedílné kontinuum, v němž je možné vlastně všechno, ale s tím,
že i toto „všechno“ má své zákonitosti, které ovšem z nějakého důvodu
nejsou nikde zapsané, nejspíš proto, že to ani nejde).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b>le přesto jsou slovníky potřebné, hlavně ty výkladové. Mohu-li
radit, kdykoli si nejste něčím jistá, hledejte synonyma (ve výchozím jazyce) –
často vás dovedou k nejlepší možné interpretaci; v případě
pochybností a nejasností hledejte překlady daného termínu/vazby ne přímo do
češtiny, ale do nějakého jiného jazyka, v němž se aspoň minimálně
orientujete (člověk kolikrát nemusí bůhvíjak umět francouzsky, německy nebo
rusky, aby ho francouzský, německý nebo ruský překlad výrazu dokázal postrčit
k vhodnému řešení).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>D</b>ruhá rada: nemějte přehnanou důvěru v překladové slovníky
do češtiny; nejsou špatně zpracované, to ne, ale hodí se spíš v případě,
kdy jde o něco zjevného, na co si jen momentálně nemůžete přesně vzpomenout;
potíž je v tom, že vám nikdy nemohou nabídnout plně kontextový výklad, že
vám ani při nejlepší snaze autorů nemohou za všech okolností nabídnout ideální
variantu. Nativní slovníky to umějí lépe, resp. snáze vás navedou k dalším
možným řešením. A hledejte i jinde než čistě ve slovnících; když opravdu
nevíte, jednoduše hledejte podobné kontexty – novinové a vědecké články,
zájmové diskusní kluby, prachobyčejné blogy (cenné pro „normální“ řeč) atp.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">b)</span> <i>Vazby</i></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>U</b>rčitě vám nemusím vysvětlovat, že každý jazyk (i čeština,
ačkoli to samozřejmě tolik nevnímáme) má své ustálené vazby. Někdy se ovšem
stává, že s vědomím, že naše slovní zásoba a celková orientace ve výchozím
jazyce vcelku ujde, můžeme sklouznout k tomu, že překládáme jednoznačné
vazby příliš doslovně a košatě; on si v tom příjemce výsledného textu
leckdy tu pravou interpretaci nakonec najde, ona jaksi vyplyne – ale potíž je
jednak v tom, že ji nemá hledat – má mu být jasná hned, má ji slyšet
v nějaké „normální“ české formě, jednak v tom, že mnoho takových
doslovných interpretací je sice věcně správných, ale v „překodrcání“ do češtiny
vyzní kostrbatě, často také jako šílený archaismus (co si jen tak
v rychlosti, namátkově vzpomenu – není to tuším váš případ, tak takový
typický archaismus vyleze z doslovného překladu <i>give birth to</i> – když to
přeložíte jako <i>dát život někomu/něčemu</i>, je význam sice jasný, ale
s výjimkou vysoce stylizovaného textu je to těžký nonsens – česky prostě
někdo někoho <i>porodí</i>, něco se <i>zrodí</i> nebo <i>vznikne</i> atp.; říkám – tento
konkrétní případ jsem snad ve vaší práci nenašla, nicméně těch, jež mu jsou
analogické, bylo poměrně dost); čtenář se v tom pak musí „brodit“, což je
špatně – on má proplout, hladce, bez zbytečných peřejí (ano, samozřejmě u
čtenáře předpokládáme určitou vyspělost, nemusíme se podbízet, ale to
neznamená, že mu budeme do už tak dost náročného textu vnášet další překážky...
<b>čtenář má jednoduše přemýšlet nad tím, co říká autor, ne nad tím, co chtěl asi
tak vyjádřit překladatel</b>).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">P</span></b>ro oba tyto body – jednotlivé výrazy i vazby – platí jedno:
vždy musíte mít absolutní, neochvějnou jistotu; musíte hledat, dokud nenajdete,
musíte to aspoň zkusit – mnohé problémy, které jsem musela řešit při redakci,
se mohly vyřešit už při překládání, a leckteré z nich velmi snadno,
nalezení správného řešení bylo otázkou pár vteřin; u jiných to trvalo déle,
třeba desítky minut – ale to opravdu musí udělat překladatel, nemůže to
nechávat na redaktorovi, ten to totiž taky nemusí poznat, nemusí problém
identifikovat (a průšvih, veřejný průšvih je na světě).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>dyž mluvím o nesprávných uchopeních ustálených vazeb, zdaleka
ne vždy to jsou jen nějaké „nástrahové“, málo časté nebo slangové či lokální
obraty, často jsou to úplné triviality, ve kterých by se opravdu chybovat
nemělo (např. <i>be to be</i>; <i>have a little to</i>; <i>fall into</i>; <i>more</i> v kombinaci
s adjektivem; některé vazby s <i>very</i>; <i>at hand</i>; <i>strong-minded</i>, <i>so to
speak/say</i>...). Myslím, že už jsem zase poněkud trapná a banální, ale opravdu je
lepší šestkrát se přesvědčit, jestli ta či ona vazba nemá nějaký jasný,
jednoznačný význam a uchopení nebo varianty uchopení, než potom litovat, že
jsem to neudělala.</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="font-size: x-small;"><i>Předchozí díly seriálu: </i><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank">úvod</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-veta-prvni.html" target="_blank">jednička</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-druha.html" target="_blank">dvojka </a></span></span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-31129514646428439522014-01-04T10:00:00.000+01:002014-01-04T10:00:03.480+01:00Prezident vymýšlí lepší zítřky s hrochem<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>o koukáte, co? Inkvizice koukala taky. Ale pěkně po pořádku... Článek
musí mít titulek. Ten nesmí být moc dlouhý, což je vždycky problém. Pokud
článek upozorňuje na větší množství různorodých informací, je to ještě větší problém.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>V</b></span> redakci serveru lidovky.cz se ho nezalekli a rozhodli se,
že každý večer zveřejní článek, který shrne nejdůležitější zprávy dne.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>ejen od žurnalistů, i od politiků se lze nadít ledasčeho, takže
v létě, kdy „prezidentská“ strana byla takříkajíc na koni a zdálo se, že z něj
hned tak nespadne, nevypadal následující titulek úplně neuvěřitelně...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAuWRDtpuH1UYy6xRjSYVPoT7YGpsSNuLZzDlxTcVgYUE5CBlW3KXy9YX3TFoQvqRqiVySFIORyjQP827hccj_5TV4XZmzuztFIXJzUCWQC-JlQwyGbRj9iYvFMFvGUJbxLx80LhGGSvnA/s1600/LNtit02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="61" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAuWRDtpuH1UYy6xRjSYVPoT7YGpsSNuLZzDlxTcVgYUE5CBlW3KXy9YX3TFoQvqRqiVySFIORyjQP827hccj_5TV4XZmzuztFIXJzUCWQC-JlQwyGbRj9iYvFMFvGUJbxLx80LhGGSvnA/s320/LNtit02.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>akonec se samozřejmě ukázalo, že na koni je leda tak <i>Jazyková inkvizice</i>. Tušíte správně,
jedna část článku se týkala zemanovské
partaje, druhá českého bulváru.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>O</b></span> pár týdnů později však inkvizitorčin oř zaržál řehotem tak
bujným, že z něj málem potupně sletěla. Prezident sice dávno prokázal, že
mu hlavou táhne nejedná pozoruhodná myšlenka, ale že by vymýšlel zrovna toto...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaBkGMI_Ak2IMnhZ7EWvE0t7IqT4wiI9EtAhH49kg57uZ88j1zjXnP9euRMY6YsqxzRKLvH_Qu2i8-ThaPkQLSjLfM1XgNEeBUezUWkdCyU-d0MXDer1OEAGrKuftF6YGCLeJFhiNtkmkN/s1600/LNtit01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="116" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaBkGMI_Ak2IMnhZ7EWvE0t7IqT4wiI9EtAhH49kg57uZ88j1zjXnP9euRMY6YsqxzRKLvH_Qu2i8-ThaPkQLSjLfM1XgNEeBUezUWkdCyU-d0MXDer1OEAGrKuftF6YGCLeJFhiNtkmkN/s320/LNtit01.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>ady přitom k odstranění zmatečnosti stačilo málo...</span></span></span></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8Qooq4qCAWlv3RuUOvOmehbbM1ZN-lpLXR6JQ7vTVaJC-7_il9yTnQkCfu2lr7N-pMbrKTLEwe00S89oKbbfCppiOMrhUXEE3oVgQr0xe6C44gHgI64QqJfYT1wpUHPbZmF8jjXZTj0V1/s1600/LNtit03.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="116" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8Qooq4qCAWlv3RuUOvOmehbbM1ZN-lpLXR6JQ7vTVaJC-7_il9yTnQkCfu2lr7N-pMbrKTLEwe00S89oKbbfCppiOMrhUXEE3oVgQr0xe6C44gHgI64QqJfYT1wpUHPbZmF8jjXZTj0V1/s320/LNtit03.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">...ano, to malé červené cosi, které je zároveň dílčím, leč stěží vyvratitelným důkazem ve vleklé při s těmi, kdo interpunkci považují za neužitečný přežitek.</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="font-size: x-small;"><i>Další díl seriálu </i><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank">Tragédie jednoho překladu</a><i> vyjde dnes vpodvečer.</i></span> </span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-56769803039648389082014-01-02T17:52:00.001+01:002014-01-02T17:52:17.518+01:00Tragédie jednoho překladu, věta druhá<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif; font-size: x-small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #990000;">Ukázka z praxe, druhá část anonymizovaného dopisu zoufalému překladateli</span></b> </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>P</b></span>okročme však k dalším dvěma podbodům; správně by si
zasloužily pojednat samostatně, protože jsou to dva základní kameny
překladatelské praxe (a jeden bez druhého se přitom neobejde; ani jeden
z nich, byť by byl sebevybroušenější, nikdy nemůže utáhnout celý překlad);
ten první se jmenuje <span style="color: #073763;">PŘESNOST</span> (neplést s doslovností!), ten druhý <span style="color: #073763;">STYL</span> (nebo možná – v širším
smyslu – estetika); já je však zařadím jako součást bodu očíslovaného
jedničkou, protože „naše téma“ potřebuju rozvíjet v souvislostech:</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">c)</span> <b>Styl</b> (estetika)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;">Napsala jsem, že vidím určitou sílu, ba záblesky dokonalosti v
„netechnických“ pasážích. Potíž je v tom, že styl (neboli estetiku, ale
dále budu používat jen výraz <i>styl</i>) musejí mít i místa „technická“, místa
strohá, možná pro překladatele vašeho naturelu méně zábavná, méně zajímavá,
méně poutavá inspirativní. Jsou totiž plnohodnotnou součástí textu. (Jen tak na
okraj – styl musejí mít i texty opravdu ryze technické, třeba o spalovacích
motorech nebo elektrárenských turbínách, texty, v nichž by žádnou poetiku
nenašli ani všichni Rimbaudové světa.)</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>ento styl je v něčem podobný a
v něčem jiný než styl pasáží, které jsou „stylové“ už jaksi samy o sobě.
Podobnost spočívá v tom, že to musí být styl; že text nemůže být
rozhozený, „zhatlamatlovaný“, sflikovaný; lidem s citem pro krásno (a mezi
překladateli, zejména mezi těmi, kteří se věnují literárnímu překladu, jich je
hodně) se mnohdy zdá (většinou podvědomě, ani si to nemusejí uvědomovat), že
„technické“ pasáže nárok na styl vlastně ani nemají, že je to cosi už
z podstaty věci inferiorního, „nižšího“, že na tom zkrátka není co
stylizovat; ale to je velký a bohužel velmi, velmi rozšířený omyl. Jinak řečeno
– člověk má prostě pocit, že „technický“ text nemusí být hezký, že na něm –
opět už z podstaty věci – nic hezkého není a být nemůže. To ovšem není
pravda.</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>ím přicházíme k oné jinakosti stylu „technického“ textu. Styl
těchto pasáží je jiný, je autonomní, svébytný,
je to něco jiného, než co si pod pojmem <i>styl</i> obvykle představujeme. Není to primární,
smyslové krásno, které jakoby oslovuje první signální soustavu; není to něco,
před čím strneme v němém úžasu; je to estetika všednosti, přehlednosti,
uspořádanosti nebo snad řádu, estetika strohé logiky; je to estetika
obyčejného, ryzího a nestrojeného. <i>Nestrojeného</i> třikrát podtrhuji. Do
estetiky „technického“ textu totiž nemůžeme mísit literátské (pozor opravdu
literátské, nikoli literární) postupy; nesmíme ho chtít „vylepšovat“ výrazy,
jež můžeme považovat za „vysoké“, „ušlechtilé“ nebo „krásné“; ty totiž zejména
v kontextu „technických“ pasáží působí strašlivě – čpí z nich cosi
křečovitého a komického, jakási nemístná snaživost, školometství, nepatřičnost
(soukromě tomu říkám „přechodník v hospodské sešlosti“, snad mi rozumíte). Estetika „technického“ textu je v něčem jiném, totiž
v jednoznačnosti; vystačí si sama se sebou, nepotřebuje přikrášlovat,
vyšperkovávat, dodávat na poutavosti; je čistá, ryzí, skromná a nepředvádí se.
„Technické“ pasáže nejsou místa, kde překladatel může ukazovat <i>hele, jak jsem
dobrý</i>, jsou to místa maximální překladatelské pokory, místa, kde se jako
překladatel (nebo autor) podrobuju věcnosti, která je v dané chvíli
hlavní, věcnosti, která nesnese žádné kejkle. Věcnost není něco, k čemu by
bylo potřebné nebo vhodné přidávat něco dalšího. Ale musíme udržet její rovinu,
tj. musí zůstat věcností.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">d)</span> <b>Přesnost</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;">Tím se částečně dostávám i k určitým potížím s
„netechnickými“ pasážemi, ale to už si jistě převedete sama. Vyzdvihnu jen, že
přesnost je nutná vždy, nejen v „technických“ momentech. <b>Kde není přesnost,
nemůže být styl. Kde není přesnost, ničím dalším ji nezachráním</b>; „nevykecám“ se
z ní trpnými tvary, nenahradím ji slovy a obraty, jež jsou
někdy-někde-někým-možná-mnou považovány za hezké; přesnost je čistý rozum (ano,
přímo kantovský) – je krásný sám o sobě, ve své prostotě; čím lépe tuto
prostotu vystihnu, čím více ji nechám
vyniknout, tím více posílím to, co je předmětem předchozího podbodu, totiž
styl. Vidíte? Jedno bez druhého opravdu nefunguje.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">K</span></b>dyž poslední dva podbody – přesnost a styl – shrnu, vyjde
jednoduchý závěr: <b>Každý, opravdu každý text, každý odstavec, každá jednotlivá
věta a výpověď musí mít obojí – styl i přesnost</b>. Jakmile kterýkoli
z těchto faktorů vyvýšíme nad druhý, nastává problém. Toto je snad ten
vůbec nejdůležitější klíč k překladu jako takovému (a možná i k jakékoli
verbální výpovědi, včetně těch ryze autorských): zjevně „literární“ text často
trpí nedostatkem přesnosti, zatímco ten „technický“ nedostatkem stylu (hlučně
podotýkám, že to ani náhodou není jen váš případ). Rozumíme si?</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><i>Předchozí části seriálu: </i><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank">úvod</a>; <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-veta-prvni.html" target="_blank">jednička</a></span></span></span><br />
<span style="font-size: small;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="line-height: 150%;"><i>Pokračování bude...</i> </span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-61592321356756457102014-01-02T08:00:00.000+01:002014-01-02T17:54:47.680+01:00Trojjediné přikázání<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>P</b>řed časem se <i>Jazyková inkvizice</i> jata zoufalstvím nad jedním
mimořádně zpackaným překladem (ne, není to ten, k němuž se vztahuje seriál <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank"><i>Tragédie jednoho překladu</i></a>, bylo to
něco ještě o dost horšího) nechala strhnout k <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/03/mym-prekladatelum.html" target="_blank">jistému vášnivému provolání</a>.</span></span></span><br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>o vyvolalo pár otázek, na které jsem dosud neodpověděla, což
nyní, jak jsem slíbila v <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/jazykova-inkvizice-zije.html" target="_blank">jiném</a> (tentokrát
omluvném a taky mnohem stručnějším) provolání, začnu aspoň částečně napravovat.
Uf, konec výmluv.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b> tom prvním provolání jsem mimo jiné napsala, že
překladatel musí ctít a) autora, b) čtenáře a c) sám sebe. Ano, v tomto tvrzení
<i>je</i> rozpor. Ne vždy, ale mnohdy ano. A uznávám, je vskutku nevkusné nechat takový tajuplný výrok navěky bez komentáře.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b>ezmu to od lesa: Překlad je – metaforicky řečeno – situace, v níž
jsou přítomny tři strany. Někdy spolu od počátku až do konce harmonují jedna
báseň, někdy se dostávají do sporu. Ten může mít různou intenzitu – lehkou
rodinnou rozmíškou počínaje, závažnou hrdelní pří konče. Na rozdíl od skutečných soudních
tahanic se však tento spor vyznačuje něčím, co je ve světě justice nepřípustné:
jedna ze znesvářených stran vystupuje zároveň i v roli smírčího soudce. Hádejte,
kdo to asi tak je...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><u><span style="line-height: 150%;"><br /></span></u></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #073763;"><b><span style="line-height: 150%;">První strana: autor</span></b></span><span style="line-height: 150%;"></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>o je ten, kdo něco říká, a to určitou formou a za využití
určitých prostředků. Říká to stručně nebo obšírně, věcně nebo obrazně,
zjednodušeně nebo složitě, upjatě nebo nenuceně a ještě všelijak jinak, přičemž
tyto polohy může střídat i v rámci jednoho textu.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b> ideálním případě ví, <i>co</i>
chce říct a <i>jak</i> to chce říct (a v dalším
plánu i to, <i>ke komu</i> promlouvá). Pro
překladatele je to důvod k jásotu, protože má o starost míň – bez ohledu
na to, nakolik je text v tom či onom ohledu „náročný“, tj. jak moc je
například prošpikovaný odbornými termíny, archaismy, těžce slangovými nebo úzce
lokálními výrazy či neologismy, nevšedními myšlenkovými konstrukty, neotřelými
větnými stavbami či jakýmikoli jinými „nestandardnostmi“.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>P</b>řekladateli totiž stačí „jen“ cele vnímat autora, pohroužit se
do jeho myšlenek i stylu a pokorně předat jeho dílo dál. Zkrátka a dobře – odpadá boj s autorem jako
takovým.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>ástrahy jsou jinde, může se vám totiž stát, že budete muset „autora
hájit“ (resp. hájit jeho právo na styl a myšlenku, tedy na to, co je plně v jeho
kompetenci). Potenciální „vedlejší protistranu“ pak mohou tvořit v zásadě dva
typy faktorů: jednak hmatatelně zjevné, jednak prchavé a nesnadno uchopitelné.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>y první se mohou zosobnit třeba v postavě redaktora (nebo někoho jiného, kdo do toho má co mluvit</span></span></span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">), zejména
redaktora „učitelského ražení“ neboli člověka s názorem,
že kniha je něco jako sakrální předmět, a proto musí mluvit výhradně sakrálním,
konkrétně knižním jazykem. Metaforicky řečeno: střetnete se s osobou, která
vás nutí předělat autorovo zjevné, ryčné a nepopiratelné <i>hovno</i> na dietní, uskřinutý <i>exkrement</i>.
Nebo s někým, kdo má tendenci každý text „hodit do průměru“, eliminovat všechno, u čeho by čtenář musel přemýšlet, s někým, kdo hodlá uvádět „na
pravou míru“ všechna obrazná vyjádření, vysvětlit všechny autorovy vtipy nebo
vyházet všechny pojmy a obraty, které sám v životě neslyšel, protože tím
pádem <i>neexistují a existovat nemohou</i>... </span></span></span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="line-height: 150%;">bože, jak si teď nahonem vymyslet nějaký uvěřitelný příklad, aha, už
to mám...</span> takže třeba takový <i>Bollywood</i> vám nemilosrdně
změní na <i>Hollywood</i>, hotovo, punktum.
Nejlépe poté, co se s ním rafnete o něco jiného, na základě čehož dospěje
k názoru, že jste nejen debil, ale ještě ke všemu nedostatečně uctivý
debil, takže do <i>toho</i> pro jistotu
hrábne ještě jednou a už se vám o tom ani nezmíní... Není to naštěstí standardní
situace, ale stát se to může.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>ěkdy autora uhájíte, ale bohužel ne vždy. (Povědomí o existenci takových momentů
mě mimochodem odnaučilo příkrému souzení určitých typů lapsů v překladech,
které nevidím v původním stavu, ale až poté, co do nich po překladateli sáhl
ještě někdo jiný; jenže čtenář tohle neví a blbcem zůstane překladatel; a musí
to unést.)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>y druhé faktory sice postrádají razanci přímého mezilidského
střetu, ale svým způsobem jsou ještě ošidnější. Jsou totiž „uvnitř“, ve vaší
hlavě. Jejich původcem je nejen vaše dosavadní překladatelská či obecně
jazyková praxe, ale celý váš dosavadní život, vaše rodinné, školní i
společenské milieu se všemi svými <i>musíš</i>
a <i>nesmíš</i>, se všemi zažitými,
podvědomými stereotypy, které tvrdí, že <i>tohle
se přece vždycky dělá tak a tak, k tomuhle se vždycky přistupuje takhle, a
nikdy jinak</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>M</b>ají v sobě cosi z autocenzury v tom nejhorším
slova smyslu. Leckoho ponoukají, aby knížku určenou milovníkům absurdní dramatiky
převyprávěl tak, aby potěšila uši přičinlivých hospodyněk, nebo naopak text
cílený na „rekreační čtenáře“ přetransformoval do traktátu pro salonní
intelektuály.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>J</b>indy autor formuluje nějaký rozporuplný názor a překladatel
cítí bytostnou potřebu takové tvrzení „narovnat“ (ano, tento přístup není
rozšířený jen mezi redaktory, ale i na „druhé straně“) a prosazovat svůj „světonázor“,
například když dejme tomu rakouský autor historického románu stojí zjevně na
straně katolického císaře, zatímco překladatel fandí protestantským povstalcům,
takže si řekne: „Ne, dáme tam jenom <i>husitská
vojska</i>, nikoli <i><span style="color: #990000;">loupeživá</span> husitská
vojska</i>.“</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>U</b>zavřu to: překladatel (i redaktor) může s autorovým <u>názorem</u>
nebo jeho formulací nesouhlasit, může se nad obojím i pohoršovat, ale autorovu
myšlenku zachovat <i>musí</i> (jakkoli se mu
třeba i hnusí... hm, to se nám to rýmuje).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b>e všech výše popsaných situacích to navzdory veškerým rozpakům
máte snadné – prostě stačí, když se občas praštíte do čela a zopakujete si: „Autor
je výsostný suverén, autor, ne ty!“</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>H</b>orší je, když autor buďto <i>neví,
co chce říct</i>, a/nebo to <i>neumí napsat </i>(a/nebo
píše o něčem, o čem si jen <i>myslí</i>, že
to ví). Což musíte především poznat. Poznat, ne se to jen domýšlet, protože
jinak vám hrozí, že autorovi ukřivdíte a sklouznete přesně k tomu, k čemu
sklouznout nesmíte – viz předchozí odstavce. Chcete spolehlivý, jednoznačný,
blbuvzdorný návod, který vás to rozpoznávat naučí? Smůla, neexistuje. Můžu
poskytnout jen lehoulinké naťuknutí, nápovědu, která má jen jedno slovo: <b>soudnost</b>. Což je ovšem rada jako hrom,
protože pěstování soudnosti je disciplína značně náročná. Vyjádřím se teď poněkud zaumně: překladatel se stále, dnes a denně
musí učit rozlišovat, kdy se autor ocitá v rozporu jen s jeho (názorovým
či literárním) gustem, a kdy je to naopak rozpor s fakty (dva roky v letopočtu
sem, dva roky tam, ono je to jedno...) nebo s elementární literární
příčetností (autor podává recept na houskový knedlík jazykem hodným zasvěcovacích
formulí eleusinských mystérií; ne proto, že si dělá z věci psinu nebo tak něco, ale
protože žije v domnění, že papír nesnese tak vulgární konstatování jako „přidáme
půl kila mouky“).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>P</b>okud na takové lahůdky narazíte, máte dvě možnosti: buď práci
odmítnete, nebo ji přijmete a „něco“ s tím provedete, přičemž toto „něco“
musíte provést v míře známé jako <i>tak
akorát</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>O</b>dmítnutí se radí snadno, ale hůř se praktikuje. Za prvé:
ordinérní přízemno budiž pozdraveno – něco jíst musíte; nebo vás životní situace
donutí vzít co nejvíc práce včetně takové, kterou byste jinak odmítli, ale teď
zrovna ty prachy potřebujete jako sůl. Za druhé: ne vždy se vám fakt, že autor
je nemožný, podaří identifikovat včas. Nebo za třetí: přeložili jste v poslední
době pár fajnových věciček, které si ale koupí vaši kamarádi, kamarádi
nakladatele a pár zajímavých, leč tržebně zcela nepodstatných individuí, takže
týž nakladatel potřebuje příčetný překlad sice nepříliš příčetného, ale
zaručeně chlebodárného textu.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>e slovu tedy přichází možnost číslo dvě a přikázání <i>budeš ctít autora svého</i> dostává poněkud
jiné zabarvení, totiž <i>neprozradíš, že
autor je pablb.</i> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>e, nemusíte (a vlastně ani nesmíte) udělat z jazykově i
myšlenkově chudého románu klenot světového romanopisectví, ale jestliže se
autor vyjadřuje jako středně úspěšný absolvent pomocné školy nebo jako snaživá
holčička, které bohatý strýček vedle hodin klavíru zaplatil i hodiny tvůrčího
psaní, v nichž se naučila psát jako šestnáctý (a nechtěně komický) odvar
Jane Austenové, tak <i>tohle</i> na něj prásknout
nesmíte. Není vaším úkolem předvádět se a není v ničím – vašem, autorově
ani čtenářově – zájmu sebevědomě ukázat autorovu nedostatečnost.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>C</b>o se věcných chyb týče, snad teď konečně (aspoň částečně,
trochu víc k tomu chystám na později) zareaguju na připomínku paní J. k prvnímu z článků o praxi překladu: Ano, neměli byste
přijmout překlad z oboru, o kterém nic nevíte a nic o něm vědět nechcete (pro
mě osobně je to třeba právo, golf nebo anorganická chemie). Nicméně i v ryzí
beletrii se nezřídka semele něco jiskřivě odborného, co musíte vyřešit, třebaže
vám to na první dobrou nic neříká, protože když nebudete mít o věci
stoprocentní jistotu, poděláte nejen inkriminované místo, ale klidně i půl
knížky.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>ady udělám malou odbočku a pokusím se přispět k vyvrácení časté
domněnky, že vše české (nejen překlad) je jaksi automaticky horší než vše cizí, zejména pak
západní. Tentokrát budu konkrétní: v Česku by text, v němž vystudovaný
historik upaluje Husa v roce 1419 a z Mary Boleynové dělá Francouzku,
prostě neprošel. A kdyby náhodou ano, měl by autor jednak utrum, jednak z ostudy
kabát. V Německu text projde a autor nemá utrum, nýbrž
objednávku na další knížku. A pak na další...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>K</b>dyž <i>tohle</i> jako
překladatel „pustíte“, budete za blbce vy, ne autor. Dílem proto, že
překladatel by takovou věc opravdu odhalit měl, dílem kvůli nezlomnému
přesvědčení velké části populace, že <i>blbci
se vyskytují jen v Česku</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><br /></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">*** *** ***</span></span></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>ení tu něco divně? Je. Už několik stránek řečním o první části svého
„trojjediného“ hesla, ale ony z ní, aspoň doufám, přirozeně (byť
nenápadně) vyplývají i dvě zbývající. Přesto je stručně zmíním:</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><u><span style="line-height: 150%;"><br /></span></u></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><b><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Druhá strana: čtenář</span><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>1.</b> Píše-li autor prokazatelné nesmysly a/nebo píše jako
hotentot, čtenáře to nezajímá. A hlavně za to nemůže. Navíc ho nikdo a nic
nevaruje, takže své stokoruny utratí za knížku tak jako tak. Jste-li
překladatel, musíte pečovat mj. i o to, aby čtenář neutrpěl větší rozčarování,
než je nutné. Jistě, z červené knihovny vám Daphne du Maurier nevyleze,
ale když už je <i>ta věc</i> po všech
stránkách nesnesitelně triviální, tak ať aspoň není urážlivě dementní.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>2.</b> Má-li autor <i>co říct</i>
a <i>umí</i> to říct, tj. má <i>myšlenku a styl</i>, nesmíte čtenáře obrat
ani o jedno. <i>Toho čtenáře</i>, kterému je
text určen. A kdo to je, to musíte poznat vy. A musíte <i>se odvážit</i> to poznat. Nikdo to za vás neudělá (a někdo to udělat musí), takže hlubokomyslné úvahy na téma, zda na to vůbec máte právo, jsou k ničemu. Nemůžete zabránit tomu, aby čtenář v knihkupectví
sáhl po titulu, s nímž se nakonec mine. Jenže to není váš problém. Váš
problém je rozpoznat, jakému čtenáři je text určený, a přesně takovému čtenáři jej taky podat.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>Č</b>tenáře nesmíte podcenit, nesmíte podlehnout dojmu že <i>v Česku tohle nikdo nepochopí</i>; <i>vy</i> jste to přece pochopili, ne? A jestli
si myslíte, že kromě vás není ve státě živáčka, který by to pochopil taky, tak
se sebou honem něco dělejte, například se zeptejte svého lékaře, zda netrpíte
nějakou hodně vážnou formou velikášského bludu.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>J</b>estli vám něco opravdu nepřísluší, tak je to posuzování (nebo
dokonce odsuzování) čtenáře. Nejen proto, že nebýt čtenářů (včetně těch, kteří
nejsou v žádné z vašich obvyklých „cílových skupin“), můžete sice
překládat jako bůh, ale leda tak ve volných chvílích, poté, co se vpodvečer
přištracháte domů z nějaké podstatně méně „exkluzivní“ roboty.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>epřísluší vám soudit čtenářův vkus (nebo jinak: klidně si ho suďte,
ale do práce ty soudy laskavě netahejte), nepříslušejí vám znalecká
konstatování typu: <i>Pro ty pipiny od
plotny to <b>takhle</b> bohatě stačí</i>.
Dovolím si vzletné vyjádření – <b>každý čtenář má svou důstojnost</b>. Každý. I ten,
co přečte jednu knihu za rok, a to bulvární životopis diskotékové hvězdy.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><u><span style="line-height: 150%;"><br /></span></u></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #073763;"><b><span style="line-height: 150%;">Třetí strana: překladatel</span></b></span><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>S</b>nažíte-li se svědomitě dodržovat první dvě části „inkvizičního přikázání“,
plníte tím do velké míry i tu třetí.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b> obecnější rovině pak <i>ctít
sám sebe</i> neznamená nic prostšího než <i>udělat
vše, co reálně udělat můžu</i>. Taky to znamená <i>chtít to udělat ještě o něco líp než tu poslední věc (</i>i tehdy, když
se mi ta předchozí věc<i> <b>fakt</b> povedla)</i>. Znamená to <i>nepodbízet se</i>; <i>nepřevést něco tak a tak, protože vím, že se to tak lidem bude líbit</i> <i>a budou říkat, že jsem borec</i>,
znamená to <i>převést to právě takhle,
protože je to nejlepší z možných řešení</i>, <i>řešení, které bych obhájil před tím, jehož odborného názoru si nejvíce
vážím</i>. Znamená to aspoň přibližně <i>vědět,
co umím, a taky to udělat; vždycky</i>.<i> </i>Znamená
to neustálé, nikdy nekončící hledání té pravé rovnováhy mezi sebedůvěrou a pochybností.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b> rámci shrnutí se dopustím ještě jednoho vzletného výroku,
jímž se usvědčím z maximalismu, o jehož zdravosti může kdekdo pochybovat.
Ale co naplat, když mi zkušenost čím dál tím víc potvrzuje, že jinak to zkrátka
nejde.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>uže: <b>Překlad je
především služba</b>. Za prvé služba autorovi. Některému byste posloužili i
zadarmo, možná byste za to i něco zaplatili, ještě ke všemu celí rozechvělí
z toho, že jste to <i>vy</i>, právě <i>vy</i>, kdo je tou službou poctěn. Jiné autory
byste nejradši vzali pohrabáčem po kebuli, ale musíte posloužit i jim. Protože
kdo se dá na vojnu, musí bojovat, i když je třeba pilot stíhačky, kterého velitelský
štáb tu a tam přeřadí k motostřelcům.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>otéž musíte udělat i pro čtenáře; i v případě, že <i>vy</i> byste <i>takovou volovinu</i> nikdy dobrovolně nečetli.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>S</b>lužba je pokora. A vy jste pořád jenom překladatel. Ano, jenom.
Protože bez autora a bez čtenáře nejste, protože bez nich není důvod, abyste
existovali. I proto, že je to práce sice hezká (úžasná! famózní!
inspirativní!), ale na druhou stranu je to taky práce jako každá jiná.</span><i><span style="line-height: 150%;"> </span></i></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;"><b>C</b>tít sám
sebe</span></i><span style="line-height: 150%;">
není nic obyčejnějšího než <i>vědět, co je
mým posláním a snažit se mu dostát</i>. (Hergot, teď už jsem možná zároveň <i>patetická</i> i <i>trapná</i>, jak já to jenom dělám...)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Tím pro dnešek toto téma končím,</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">sincerely vaše <s>Máňa</s> <i>inkvizitorka</i> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><u><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Dodatek číslo 1:</span></span></span></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">No jo, ale zase už mě k tomu napadá něco dalšího, tak se hleďte
těšit...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><u><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Dodatek číslo 2:</span></span></span></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Dalšího dílu <i>Tragédie jednoho překladu</i> se vám dostane ještě dnes, ale až bůhvíkdy odpoledne, teď (pátá ranní odbila) si jdu konečně zaslouženě lehnout.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><br /></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><u><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Dodatek číslo 3:</span></span></span></u></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Všem, kterým jsem zatím neodpověděla na komentáře: Nebojte, taky na vás dojde.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-81310030352529699962013-12-30T16:51:00.001+01:002014-02-04T16:47:39.074+01:00Tragédie jednoho překladu, věta první<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: justify;">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><span style="color: #990000;"><b><span style="font-family: Verdana,sans-serif; font-size: x-small;"><span style="line-height: 150%;">Ukázka z praxe, první část dopisu zoufalému překladateli, </span></span></b><span style="font-family: Verdana,sans-serif; font-size: x-small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: black;">pokračování <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank">předmluvy</a></span></span></span></span></div>
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>V</b></span>ážená paní (...),</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">posílám výsledné soubory ke knížce (...). Než je začnete číst, ráda bych
vám napsala pár (no, vlastně spíš docela dost) řádků k vašemu překladu.
Nebojte, nehodlám na vás být zlá. Jednak to nemám v povaze, jednak jsem se vysoptila už při samotné redakci (pomyslné magma se tedy dávno přeměnilo
v neškodnou, vychladlou sopečnou horninu).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Ch</b></span>ci vás o něco poprosit: Vše, co vám budu dále psát, berte jako
projev kolegiálního zájmu a snahy pomoct, ne jako mentorování, poučování nebo
agresivitu. Možná se místy vyjádřím poněkud stroze (nebo naopak příliš
hovorově), ale to není proto, že bych byla arogantní příšera, ale čistě proto,
že se potřebuju vyslovit jasně, bez obezliček.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><b><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">1. </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Začnu obecnějšími věcmi:</span></span></span></span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><br /></span></span></span></b></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Slovo, věta, odstavec – zkrátka text či výpověď, to všechno se
v ideálním případě chová jako hudba. Nesmí drhnout, skřípat, disonovat
(samozřejmě pokud to není přímo „umělecký záměr“). Má svá crescenda a
decrescenda, svá forte i svá pianissima. Zdá se, že toto v zásadě chápete, ale ne vždy se vám to
daří uplatnit. Upřímně řečeno, opakovaně jsem měla pocit, že pracuju
s textem, který nevytvořil jeden člověk, ale hned dva, chvílemi možná i
tři. Přemýšlela jsem, čím to může být, a snad jsem určitý klíč (nebo aspoň jeho
náznak) objevila.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">a)</span> <b>C</b>elkem dobré jsou většinou „vyprávěcí“ pasáže, místa, kde se
hovoří o prožitcích, řádky, kde lze pracovat s určitou primárně zjevnou (z
originálu se nabízející) estetikou, a to jak estetikou popisované situace, tak
i estetikou samotného popisu. Jsou to třeba líčení z úst samotných
pacientů, vyprávění o autorově dětství nebo o prožitcích, jež pro něj zjevně
mají citový význam (rodina, trpící pacienti, vlastní emoční stavy).
V těchto pasážích jsou občas záblesky dokonalosti – a to je důkaz, že TO
umíte.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;">b)</span> <b>V</b>elký problém jsou ale prakticky veškeré „techničtější“
pasáže. Což nejsou jen popisy fyziologických funkcí, ale i místa, kde jde o
vnímání logiky souslednosti, logiky historické, dějové, konceptuální apod.
Nevím, nakolik přesně dokážu podstatu tohoto problému popsat, ale tím
„techničtějším“ myslím jakékoli momenty, kdy je třeba proniknout do struktury
situace, kde člověk, i když to třeba jeho nátuře není vlastní, musí nejdřív „převnímat“ suchou logiku,
nějak si ji v hlavě přepsat a pak ji interpretovat do cílového jazyka, a
to – což je nejdůležitější – snesitelnými prostředky tohoto cílového jazyka
(jako by někomu vyprávěl, co se kde zajímavého dočetl). A když mu v logice
toho, co si „přeinterpretuje“ není něco jasné, musí (prostě opravdu musí)
zjišťovat, PROČ to není jasné – někde je totiž patrně nějaká chyba.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>V</b> těchto „technických“ pasážích (ale i
v „konceptuálnějších“ momentech jiných míst) to na mě působí tak, že se
prostě „leknete“; pak to chcete mít co nejdřív za sebou (v některých místech
úplně cítím takové to „honem od toho pryč, honem se z toho nějak vymotat a
dostat se k něčemu, v čem se budu orientovat lépe... uf! a mám to
z krku...“), což nemyslím hanlivě, vlastně to i chápu, jenže tohle si
profesionální překladatel opravdu dovolit nemůže. Možná mi budete odporovat, že
to žádné leknutí není, že nic takového necítíte, ale ten výraz používám jen
jako metaforu, nemyslím, že byste se při pohledu na větu, která není na první
pohled přehledná, lekala doslova, že byste zažívala nějaké silné zděšení. Ale
snad mi rozumíte... snažím se jen vyjádřit, že jakmile se v nějaké pasáži
(ať už je to tématem, autorovou volbou slov, strukturou vyjádření atd.) necítíte doma, začne vaše překladatelská mysl běžet v jiném režimu...</span></span></span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>oto leknutí (nebo jak to nazvat) má velmi závažné následky.
Zdaleka se totiž neprojevuje jenom nedostatky ve formulaci, ale skutečnými
chybami v překladu. Jde o vyloženě chybné interpretace jednotlivých slov,
ale i vět, resp. vazeb (např. přívlastky a vedlejší věty navázané na jiný člen,
než odpovídá realitě originálu; situace, kdy vidíte slovo, které přibližně
znáte, resp. znáte některou z jeho odvozenin, ale už neověříte, jestli
nemá úplně jiný význam než jiné, vám známé slovo s týmž slovním kořenem –
ať už jako takové, nebo s ohledem na kontext; prvoplánová řešení – nebo
naopak příliš „zaumná“ tam, kde je originální výraz čistě ve svém původním,
strohém významu; místy i špatné čtení ve smyslu špatného vidění – záměny typu <i>startled/started</i> nebo <i>world/word</i>; a mnohé další, méně
specifické problémy).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>U</b> některých z těchto problémů lze vyčíst nejen leknutí, ale i jeho specifičtější „mezinásledky“ – někdy zmatkování; někdy
snahu nějak to „zaonačit“, aby to jakžtakž dalo smysl (<b>jenže ono to nesmí dávat
smysl jakžtakž, ale úplně</b>; vždy, při každém překladu – to je zkrátka jedno z překladatelských přikázání); někdy ztrátu pozornosti (jen jeden příklad:
třeba nevnímání velkého <i>D</i> u slova <i>Depression</i>, které se právě velkou
iniciálou z obyčejné deprese rázem mění ve <i>Velkou depresi</i> neboli
hospodářskou krizi z 30. let; vypadá to možná jako maličkost, ale je to
typický příklad, kdy přehlédnutí vede k tragické desinterpretaci /zde se vám z cereálií, které se prodávaly v 30. letech, stávají <i>cereálie proti
depresi</i>.../, na niž se mohou nabalovat další omyly; jiné případy selhání
pozornosti jsou momenty, kdy jakoby vidíte jen půlku věty a zbytek si
„domyslíte“...) nebo chopení se jiné, nesprávné interpretační linie, které se
pak člověk tvrdošíjně drží, ačkoli mu o pár slov či řádek dál přestane dávat
smysl. </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>oto je zvláště závažné, protože chyby pak nejsou ojedinělé – člověk
jednu věc uchopí špatně, což ho ale následně nutí uchopit špatně i další
věci, které z ní vyplývají, které se na ni vážou; a tím, že se snaží
navázat na původní – ale chybné – řešení, interpretuje chybně i toto
pokračování... a pak se kamsi jinam, než má, veze celá věta, odstavec a mnohdy
i víc...</span></span></span><br />
<span style="font-size: x-small;"><br /></span>
<span style="font-family: Verdana,sans-serif; font-size: x-small;"><span style="line-height: 150%;"><i>Předchozí část seriálu: </i><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-preludium.html" target="_blank">úvod</a></span></span><br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="font-size: x-small;"><i>Další části: </i><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-druha.html" target="_blank">dvojka</a></span> </span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-37274875683591920502013-12-30T15:30:00.000+01:002014-01-04T02:45:19.055+01:00Tragédie jednoho překladu, preludium<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>O</b></span>frňovat se lze nad ledasčím a hlavně nad ledaským. Některá ofrňování
jsou nadčasová a patří ke konstantní výbavě zorientovaného občana, jako
například frnění nad lékaři (vědí houby o medicíně), nad kadeřníky (vědí houby
o vlasech) nebo elektrikáři (vědí houby o elektřině). Jiná jsou časová a
podléhají módním trendům. K těm patří i frnění, které každému světaznalému
jedinci velí prohlásit cech překladatelský za exemplární příklad esence
exkluzivní debility, protože... no, třeba proto, že <i>jacket je v Británii <b>vždycky</b>
sako, nikdy bunda</i> (bez ohledu na kontext)<i>, překladatelé holt neumějí anglicky, vole, co se divíš...</i> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>enže tak jednoduché to není. Mezi překladateli <i>jsou </i>lemplové a další beznadějné případy,
ale podle problémů typu <i>bunda vs. sako</i>
je opravdu neidentifikujete. Jak (přibližně) praví nedostižný idol <i>Jazykové inkvizice</i> (jemuž ke své hanbě
stále dlužím slíbené pokračování oslavného článku, což ale – svatosvatě slibuju
– napravím), překladatelův omyl nepoznáte v záměně <i>sestřenice </i>za <i>bratrance</i>,
což v případě, že mu výchozí text neposkytne dostatek souvislostí, prostě <i>nemůže</i> zjistit (a něco si vybrat <i>musí</i>), nýbrž třeba podle toho, že vezmete
do ruky výchozí i výsledný text a pečlivým paralelním čtením zjistíte například
to, že si překladatel vesele jede dvě tři stránky v minulém čase, ačkoli
to měl být kondicionál.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">P</span></b>raxe – aspoň ta moje – říká, že za nedostatky profesionálních
překladatelů většinou nestojí skutečná neznalost nebo nepřekonatelná
neschopnost. Častěji to bývá prostá nepozornost, ještě častěji zautomatizované
nebo „namachrované“ myšlení a snad vůbec nejčastěji zásadní problémy
s vyjadřováním jako takovým (ty jsou také jedním z nejnápadnějších identifikátorů
toho, že text jako celek bude malér). Mnohdy to bývá i nejistota a s ní
spojená křečovitá snaha o správnost. A nebo od všeho trochu.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>ste-li čtenář, běsníte, protože jste vyhodili několik stokorun
za hrůzu. Jste-li redaktor, tedy jeden z těch lidí, jejichž úkolem je, aby
čtenář neplýtval stokorunami na hrůzy, běsníte taky. Chcete-li ovšem něčeho
dosáhnout (navzdory podezření, že stejně nedosáhnete ničeho), musíte se
vyběsnit v ústraní a s překladatelem komunikovat citlivě a vstřícně. Protože
ani vy, ani on tu nejste proto, abyste se trumfovali, kdo je tady chytřejší,
ale proto, abyste <i>posloužili</i> dílu a
neznemožnili autora ani nakladatele. Jestliže jste navíc empatický citlivka a nechcete
asistovat u profesních sebevražd, můžete se přetrhnout, abyste udělali co
nejvíc nejen pro čtenáře, ale i pro toho nešťastníka, který měl třeba jen
špatné období. Takže děláte co? Píšete dopisy. Dlouhé, vysvětlující a co
nejvlídnější litanie, a to přesto, že většina redaktorů dnes omezuje veškerou
komunikaci na to, že jednoduše zreviduje text a jeho původci nic nevysvětluje a
nic s ním neprobírá.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>O</b></span>pět je mi jednou jasné, že to bude zajímat asi tak osm lidí,
ale i kdyby můj odhad byl příliš optimistický a nakonec to zajímalo jen jednoho
jediného zvědavce, který nemá nic lepšího na práci než nahlížet do praxe
překladu a jeho redakce, nebo jednoho jediného adepta překladu, kterého snad
můžu před některými ošemetnostmi varovat předem, dám do placu autentický
příklad takového dopisu. Rozdělím ho na několik částí, protože je skutečně dlouhý.
V zájmu zachování autenticity ponechám text v původním, pracovním znění, kdy účelem nebylo „literární krásno“, ale co nejpřesnější vysvětlení problému; jediné úpravy spočívají ve vynechání
údajů, které by mohly vést k identifikaci knihy – a tím pádem i
překladatele. Knížku tedy nenajdete ani v <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/p/chlubirna.html" target="_blank">chlubírně</a>.<i> </i>Povím jen tolik,
že šlo o překlad populárně naučné knihy velmi renomovaného a velmi známého
autora a popularizátora vědy a že v osobě překladatele se mi do spárů
nedostal žádný začátečník, ale člověk s dlouholetými zkušenostmi (včetně zkušeností s přesně tímto typem literatury i konkrétním oborem).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>uže, začínáme v příštím článku, už za pár minut...</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif; font-size: x-small;"><span style="line-height: 150%;"><i>Další části seriálu: </i><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/tragedie-jednoho-prekladu-veta-prvni.html" target="_blank">jednička</a>, <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2014/01/tragedie-jednoho-prekladu-veta-druha.html" target="_blank">dvojka</a></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-42342526372935900672013-12-30T08:00:00.000+01:002014-01-04T02:33:13.975+01:00Filmové lapálie slavného filozofa<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>D</b></span>nes vám <i>Jazyková
inkvizice</i> nezištně dává k dispozici, jakož i k volnému (nejen
silvestrovskému) šíření veselou příhodu nikoli z natáčení, nýbrž z redigování.
Jenom jednu, zato však pořádnou.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">Ž</span></b>ádné otřepané panáky <i>whisky
na skalách</i> ani děsně <i>patetické</i>
spolužačky, nad nimiž se české diváctvo a čtenářstvo popadalo za různé části
trupu už tolikrát, že mohou smíchotvorností soupeřit s televizním bernardýnem
<i>Bohoušem</i> nebo povídkami Šimka a
Grossmanna.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>ohle už se omlelo tak důkladně, že i člověk, který by v anglofonních
zemích bídně zhynul hladem, anžto by nebyl s to srozumitelně požádat o kus
žvance, zatraceně dobře ví, že nechce-li bejt trapnej, musí vědět, že <i>pathetic</i> znamená <i>trapnej</i> (jen tak na okraj: <i>Jazyková
inkvizice</i> zase až trapně dobře ví, že mnozí překladatelé si tuto poučku
berou k srdci natolik úzkostlivě, že se zjevně hrozí jen pomyslet na to,
že by <i>pathetic</i> mohlo v určitém kontextu
znamenat např. také <i>ubohý</i> nebo <i>žalostný</i>).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>M</b></span>ám pro vás nesrovnatelně silnější kalibr, totiž bezkonkurenčně
nejrozkošnější ze všech překladových úletů, s nimiž jsem setkala.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">P</span></b>řed několika lety se mi paní z agentury, která tehdy
zajišťovala titulkování filmů uváděných na karlovarském festivalu, ozvala s tím,
jestli bych se nepodívala na titulky k jednomu snímku, protože vypadají „dost
divně“. Podívala jsem se. Byl to přímo děsoběs & běsoděs, ale víte co...
jsem osoba otrlá a viděla jsem ledacos. Ale jednu věc, tu prostě ne. Nikdy.
Nebudu citovat přesně, jelikož po trojí výměně počítače se mi příslušný soubor
nedaří najít, ale i volná citace myslím postačí. Bylo to asi takhle:</span><i><span style="line-height: 150%;"> </span></i></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;">-Takže co
ty vlastně děláš?</span></i></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;">-Učím
německou filozofii 18. století.</span></i></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;">-Aha, takže
to jsi odborník přes píču, co?</span></i><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> víte, jak to být mělo, že jo? Ten chlapík byl samolitr
odborník přes Kanta. Který se – i v angličtině – píše a vyslovuje „kant“.
Nikoli přes dámské přirození, jehož tabu název se sice taktéž vyslovuje „kant“,
ale píše se „cunt“. Jo, autor překladu MĚL k dispozici i tištěné dialogy.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>o uznejte, že v porovnání
s touto úžasností je nějaká patetická spolužačka... no, prostě trapná.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-16518788324303829292013-12-20T12:45:00.003+01:002014-01-04T02:33:04.029+01:00Max & Planck GmbH<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>o vám byl takhle jednou jeden pán, co se jmenoval Max, a druhý
pán, ten se jmenoval Planck. A protože se oba proslavili, v Německu podle
nich pojmenovali institut.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">T</span></b>ohoto dojmu mohl nabýt nepoučený čtenář, který se začetl do
článku o analýze neandertálské DNA. Autor totiž píše...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZZmM6UaMpci_1ZBswBKnnoRnn9pseovN80mI4zmwSy53Kn1IFHQpivZHrKQ4A5HeWJ8ux4U0FPpIKpcthumcLXGPFA4TkMCAnlw6NygVjhE9BO-ZLuXqnQ9uS_XXEMmlpY2TlAf2xsFXT/s1600/Planck01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="44" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZZmM6UaMpci_1ZBswBKnnoRnn9pseovN80mI4zmwSy53Kn1IFHQpivZHrKQ4A5HeWJ8ux4U0FPpIKpcthumcLXGPFA4TkMCAnlw6NygVjhE9BO-ZLuXqnQ9uS_XXEMmlpY2TlAf2xsFXT/s400/Planck01.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">idnes.cz</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>o vidíte to, ne? Max-Planckův institut. Takže Maxův a Planckův.
Podle vzoru Geiger-Müllerův počítač – neboli počítač vynalezený pány Geigerem a
Müllerem. Nebo třeba Václav-Havlova knihovna, ne? Ehm, to asi nééé...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>o tedy máme (už zase) dvě možnosti. Buďto velectěný matlal vážně
neví, že se jedna z nejvýznamnějších evropských vědeckých institucí
jmenuje podle Maxe Plancka, nebo – což je asi pravděpodobnější – se zase jednou
něco převzalo z cizojazyčného zdroje a houby se u toho myslelo, takže z
Max-Planck-Institut (pokud to bylo německy) nebo
z Max Planck Institute (pokud byl zdroj anglický) vznikl nikoli Institut
Maxe Plancka, nýbrž... prostě to, co z toho vzniklo.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">E</span></b>xistuje ovšem i třetí možnost, totiž něco jako předčasná
silvestrovská oslava v redakci. Autor se totiž rozjel vpravdě grandiózně. Pozor, tramtadá! Následuje slavnostní odhalení zbytku věty...</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirMdDuLzIwUJIPH31hbJ_sM2B5X2gWp71nLVwS8EdwqAS4PS7yKN6EZgXWe1YrwakaxNkoZDsEmpsik66JCi1DjJDYwKBIxISd9YOi0HWr3KmdmKKPaKiF87E09b4mYaqBQNJKPNCorJMZ/s1600/Planck02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="56" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirMdDuLzIwUJIPH31hbJ_sM2B5X2gWp71nLVwS8EdwqAS4PS7yKN6EZgXWe1YrwakaxNkoZDsEmpsik66JCi1DjJDYwKBIxISd9YOi0HWr3KmdmKKPaKiF87E09b4mYaqBQNJKPNCorJMZ/s400/Planck02.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">idnes.cz</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>H</b></span>ele, ta antropologie je dóóóst důležitá věda, ne? Tak si snad zaslouží
velký počáteční písmeno, co řikáte, kucí?</span></span></span></i></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>H</b></span>m, jenže tak to asi nebude. Protože kdybyste byli namol, kucí,
tak byste možná napsali <i>kerá</i> namísto <i>která</i> nebo tak něco, ale ono je bohužel vidět, kucí, že jste byli dost střízliví na to, abyste vám došlo, že by to nemělo vypadat, že jako máte malou slovní zásobu, a tak jste
si řekli, kucí, že to chce trochu tý sofistikovanosti, pročež jste tam vrzli <i>jenž</i>, aby bylo vidět, že jste študovaný.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span>le stejně vám děkuju, kucí, protože nebýt vás, kucí, tak by se
čtenáři <i>Jazykové inkvizice</i>, kucí, asi
dneska moc nepobavili, kucí...</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-15666952287804938302013-12-16T22:43:00.001+01:002013-12-30T15:56:04.408+01:00Náměstka jenž v zrcadle věkův<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>M</b>oc se nelekejte. Náměstků i náměstkyň máme i dnes požehnaně,
ale mívali jsme i nejednu <i>náměstku</i>.
Než jsme ji přejmenovali na <i>zagméno</i>,
které jsme posléze transkribovali do podoby <i>zájmeno</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>Z</b>ájmeno <i>jenž </i>je z případů,
kde se toho měnilo víc, nejen název mluvnické kategorie, jak si všimla
čtenářka <a href="http://www.blogger.com/profile/11291614007917396585" target="_blank">Mori</a>. A protože <i>Jazyková
inkvizice</i> se pro své čtenáře může přetrhnout, přináší dnes malé, zcela titěrné
nahlédnutí do osudů tohoto slůvka.</span></span></span><span style="color: #073763;"><i><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"> </span></span></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: #073763;"><i><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;">... To on, to on! Ty péra, kvítí, <br />klobouk, oko, <b>jenž</b> pod ním svítí, <br />ten plášť...</span></span></i></span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>olik Mácha, kterého zmínila Mori; vydáno v roce 1836. Stejně se zájmenem <i>jenž</i>
zacházeli i další starší čeští autoři, a když už máme ty vánoce (které <i>Jazyková inkvizice</i> tvrdošíjně, leč nikoli bezdůvodně píše s malým <i>v</i>), připomeňme si
třeba Michnu. Ve vydáních, která respektují původní znění, totiž najdete
známou píseň <i>Chtíc, aby spal</i> zapsanou
takto:</span></span></span><span style="color: #073763;"><i><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: #073763;"><i><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Chtíc, aby spal, tak zpívala</span></span></span></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: #073763;"><i><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">synáčkovi:</span></span></span></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: #073763;"><i><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">matka, <b>jenž </b>ponocovala,</span></span></span></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><i>miláčkovi...</i></span> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>uže, vzhůru... nikoli do Grünbachu, ale do historických
mluvnic. Vezmu to chronologicky, a abyste si to jaksepatří užili, tak bez
pokusů o novodobou transkripci, interpunkci a další moderní vymoženosti (v zájmu přesnosti ponechávám i původní umístění kurzívy).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #990000;"><b>1822</b></span>, Václav Hanka, <i>Mluvnice
čili Soustava českého jazyka, podle Dobrovského</i>, oddíl <i>Skloniowanj namiestek</i>:</span><i><span style="line-height: 150%;"> </span></i></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><b><i><span style="line-height: 150%;">Genž,
genžto, gežto</span></i></b><i><span style="line-height: 150%;"> </span></i><span style="line-height: 150%;">užjwá se w
Nom. gak gednotném tak množném bez rozdjlu pohlawj. Stařj ale mjwali w muž.
Nom. ged. <b><i>genž, genžto</i></b>, w množném ale <b><i>giž, gižto</i></b><i>;</i> w ženském a střednjm pohlawj býwalo v gednotném
i množném <b><i>gež, gežto</i></b>.</span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #990000;"><b>1842</b></span>, František Cyril Kampelík, <i>Čechoslovan čili Národní jazyk v Čechách, na Moravě, ve Slezku a
Slovensku</i>, oddíl <i>Zagména potahowacj</i>:</span></span></span></div>
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><br /></span></span></span></div>
<table align="center" border="0" bordercolor="#EEEEEE" cellpadding="6" cellspacing="0">
<caption>Gednotný počet
<br />
</caption>
<tbody>
<tr bgcolor="#EEEEEE">
<th><br /></th>
<th>m., stř.</th>
<th>ž.</th>
</tr>
<tr align="center">
<td>1., 5.</td>
<td>genž</td>
<td>genž</td>
</tr>
<tr align="center">
<td>2.</td>
<td>gehož</td>
<td>gjž</td>
</tr>
<tr align="center">
<td>3.</td>
<td>gemuž</td>
<td>gjž</td>
</tr>
<tr align="center">
<td>4.</td>
<td>gegž, gehož</td>
<td>giž</td>
</tr>
<tr align="center">
<td>6.</td>
<td>(w) němž</td>
<td>gjž</td>
</tr>
<tr align="center">
<td>7.</td>
<td>gjmž, s njmž</td>
<td>gjž</td>
</tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #990000;"><b>1853</b></span>, Jan Slavomír Tomíček, <i>Česká
mluvnice nově vzdělaná</i>, oddíl <i>Náměstky
potažné</i>, odst. b):</span><b><span style="line-height: 150%;"> </span></b></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><b><span style="line-height: 150%;">Jenž, jež,
jež</span></b><span style="line-height: 150%;">
(neb jen pouze <b><i>jenž</i></b> pro Nom. obou počtů a pro všecka tři pohlaví) má s osobní
náměstkou <i>on, ona, ono,</i> stejný původ,
protože vyjma Nominativy má i totéž sklonění s připojeným <i>ž</i>:</span></span></span></span></div>
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><br /></span></span></span></span></div>
<table align="center" border="0" bordercolor="#EEEEEE" cellpadding="6" cellspacing="0">
<caption>jednotný počet
<br />
</caption>
<tbody>
<tr bgcolor="#DDDDDD">
<th><br /></th>
<th colspan="3">potažné</th>
<th colspan="3">osobní</th>
</tr>
<tr align="center">
<td>Nom.</td>
<td>jenž</td>
<td>jenž</td>
<td>jenž</td>
<td>on</td>
<td>ona</td>
<td>ono</td>
</tr>
<tr align="center">
<td>Gen.</td>
<td>jehož</td>
<td>jíž</td>
<td>jehož</td>
<td>jeho</td>
<td>jí</td>
<td>jeho</td>
</tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" border="0" bordercolor="#EEEEEE" cellpadding="6" cellspacing="0">
<caption>množný počet
<br />
</caption>
<tbody>
<tr bgcolor="#DDDDDD">
<th><br /></th>
<th colspan="3">potažné</th>
<th colspan="3">osobní</th>
</tr>
<tr align="center">
<td>Nom.</td>
<td>jenž</td>
<td>jenž</td>
<td>jenž</td>
<td>oni</td>
<td>ony</td>
<td>ona</td>
</tr>
<tr align="center">
<td>Gen.</td>
<td>jichž</td>
<td>jichž</td>
<td>jichž</td>
<td>jich</td>
<td>jich</td>
<td>jich</td>
</tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #990000;"><b>1875</b></span>, František Otakar Mikeš, <i>Česká mluvnice</i>, oddíl <i>Zájmena
vztažná</i>:</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghWRYfOdhgTLg3qk2qTlYJK_rN2RQXhQRzwbYc2olzBR3R0qIMv19uG9fTVeDx9MwMq3xDHGRU9qYf_S2y3GWTd8PEb_EpTsA_YiiNApGDJSxKGazAf3aJZIGYgBgM3UyAOdjH85SQlbEr/s1600/Jenz+historie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="162" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghWRYfOdhgTLg3qk2qTlYJK_rN2RQXhQRzwbYc2olzBR3R0qIMv19uG9fTVeDx9MwMq3xDHGRU9qYf_S2y3GWTd8PEb_EpTsA_YiiNApGDJSxKGazAf3aJZIGYgBgM3UyAOdjH85SQlbEr/s400/Jenz+historie.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>C</b>ož slavnostně a zaplaťbůh snad s definitivní platností
potvrzuje i Jan Gebauer v <i>Příruční
mluvnici jazyka českého pro učitele a studium soukromé</i> z roku
1904.</span></span></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>O</b>K, bezva exkurze, ale co si z ní můžeme odnést?</span></span></span><br />
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>Z</b>ačali jsme Hankou. Ten sice prohlašuje <i>jež </i>za tvar, který „mívali staří“, ale
je otázka, nakolik se ausgerechnet tomuhle chlapíkovi dá věřit. Vzhledem k datu
vydání to naopak mohla být docela novota – nezapomínejme, že podobu <i>jenž</i> pro všechny pády a čísla poměrně
důsledně využívá např. <i>Bible kralická</i>.
Tak či tak, z posloupnosti ukázek se přinejmenším rýsuje postupné prosazování snahy o
logiku, o navázání jednoho jevu na jevy jiné, tak či onak příbuzné (zde
konkrétně na některá jiná zájmena).</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b>le zpátky k Máchovi, resp. k řečnické otázce, kterou
položila Mori: <i>Mácha snad česky uměl...</i>
Jasně, uměl. Uměl češtinu své doby. Češtinu, jejíž pravidla byla ještě mnohem méně jednoznačná než dnes. Vrátíte-li se k ukázkám ze starých
mluvnic a k rokům jejich vzniku, uvidíte, že v době, kdy psal <i>Máj</i>, si nemohl být
jistý skoro ničím. Nejen jedním jediným mizerným jednoslabičným slovíčkem, o
kterém tu žvatlám už bůhvíkolikátou stránku<i>...</i></span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-35110260922498245632013-12-12T16:30:00.001+01:002013-12-30T15:55:48.236+01:00Slova zapovězená II<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="color: #073763;"><i><span style="line-height: 150%;"><span style="color: black;"><b>B</b></span>yli jsme na školním výletě. Cesta byla
příjemná a pohodlná. Byli jsme na zámku, kde bylo mnoho krásných obrazů. Potom
jsme šli na procházku po městě, kde bylo mnoho zajímavých památek, například
kašna a několik pozoruhodných soch. Také tam byly hezké starobylé domy. Výlet
se mi líbil, i když bylo velké horko.</span></i></span><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;"> </span></b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">C</span></b>itace ukázky
z učebnice češtiny pro čtvrťáky je nepřesná, protože dcerunka zapomněla
knihu ve škole. Ale ono na tom nesejde. Viděla jsem v poslední době asi deset současných učebnic češtiny pro čtvrtý ročník a odpovídající počet oddílů věnovaných slohové výchově... a je to pořád na jedno
kopyto. Stejně jako otázky, které žák pod takovou ukázkou najde: Proč je to
nehezké a co s tím provést, aby to bylo hezčí?<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>J</b></span>enže není <i>proč</i> jako <i>proč</i>. Toto <i>proč</i> se ptá <i>co je na tom nehezkého</i>. A je natolik
rezolutní, že jiné <i>proč</i>, to, které
chce vědět, <i>z jakých příčin</i> je to
(dejme tomu) nehezké, se už ke slovu nedostane. Správná – nebo spíše
z hlediska tvůrců učebnic žádoucí – odpověď na první <i>proč</i> zní... no, asi ji znáte, taky jste chodili do školy.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> na to druhé? Máme
odpovědět: Protože pisatel je lempl nebo nekňuba bez dostatečně bohaté slovní
zásoby? Ale kdeže! <b>Protože dostal za
úkol psát o školním výletě</b>. Za památkami. Poutavě. Ve čtvrté třídě.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Č</b></span>tvrťáka upoutá
ledacos, možná i na výletě se školou. Většinou to však nebudou zámecké interiéry, sochy
nebo kašny. Upoutá ho, že se Kleprtáčková počůrala nebo že Konopáska pokakal
holub. Ale tohle si učitelka přečíst nechce. Chce si přečíst poutavé vyprávění
o tom, jak byl upoután památkami. A žák to ví...<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>K</b></span>dyž musíte psát o
něčem, co vás ani trochu neupoutalo, máte dvě možnosti: Buďto to napíšete fádně
a nezáživně. Nebo to napíšete poutavě a vynalézavě, ale v tom případě
budete lhát. Budete-li za to druhé chváleni (jako že budete), budete to dělat čím
dál tím častěji. Takže budete čím dál tím častěji i lhát. Nikdo vás na to
neupozorní ani vás nepostrčí, abyste na to přišli sami.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>M</b></span>ožná si teď
pomyslíte, že maluju čerta na zeď, ale to ani náhodou. Nemusím se namáhat. On
už tam totiž je. Tedy vlastně není, protože tak rozměrnou zeď, aby se na ni
tenhle tojfl vešel, ještě nikdo nepostavil. Ale až ji někdo postaví, tak se ten
namalovaný pekelník bude radovat, že – aniž si to uvědomujete – ve vás kdesi
hluboko pod prahem zůstalo zafixováno, že slovo, psané i mluvené, je (legitimní!)
nástroj lži. Nebo aspoň nepravdy, polopravdy či přikrášlování pravdy, nástroj
ustavičného zavděčování se komukoli, komu se zrovna zavděčit potřebujete –
učitelce, nadřízeným, dobovému vkusu, literárním kritikům, voličům,
společenskému kánonu...<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>U</b></span>ž tady – ne až na
stránkách novin, obrazovkách televizorů a stranických schůzích, ale už tady, v počátečních
fázích výuky jazyka se rodí <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/03/jak-vznika-klise.html" target="_blank">klišé</a>. Totéž klišé, které je jedním z nejspolehlivějších
zabijáků nejen samotného jazyka, ale i dorozumění a porozumění mezi lidmi,
zabijákem mezilidské důvěry.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>A</b></span> to všechno – při
špetičce, ale opravdu jen špetičce nadsázky – jen kvůli jazykovému mindráku.
Jen – nebo aspoň z velmi podstatné části – proto, že pořád někomu musíme
dokazovat, že český potůček nemusí jen fádně téct nebo bublat, ale že dovede i
zurčet, klokotat, žbluňkat, šplouchat, šeptat a tak dále (promiň, Karle Čapku;
nedokážu vyslovit, jak moc si tě vážím, ale tohle mě na tebe opravdu mrzí).<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>K</b></span>onec patetického
horlení, nastává okamžik střízlivosti. Nuže, co s tím? Drazí učitelé,
tvůrci učebnic a vzdělávacích plánů, vážená ministerstva: Přestaňte děti nutit,
aby psaly „hezky“ a „originálně“; nutíte je tím k neautentickým výpovědím.
Chtějte po nich něco jiného, něco, co jim skutečně může prospět. Povzbuzujte
je, aby vyprávěly o něčem, co je opravdu zaujalo, co je pobavilo, rozesmutnilo,
o něčem, co je pro ně důležité, ať už je to cokoli. Stále dokola jim dávejte
najevo, že je za volbu tématu ani za přístup, který k němu zaujmou,
nebudete kárat ani znevažovat. Nechte je vyprávět, co vám vyprávět chtějí.
Věřte nevěřte, každý má touhu vyprávět. Touha po příběhu (a jeho percepce a
interpretace) je totiž jedním ze základních příznaků života.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>echte děti vyprávět
o všech těch věcech, které jsou z vašeho pohledu triviální nebo dokonce
pochybné, o tom, jakou radost jim udělalo, když skolily tu ohavnou obludu v počítačové
hře; o hebké srsti jejich pejska; o tom, jak moc nenávidí čočku s vejcem.
Ale pozor, i v případě, že zadáte konkrétní téma, dejte jim znát, že se
k němu můžou vyjádřit jakkoli. Zůstanete-li u toho školního výletu, dejte
jim vědět, že smějí vyjádřit i to, že (a proč) se tak hrozně nudily; že smějí
napsat, že je ze všeho nejvíc zaujala chcíplá kočka, kolem které jste
procházeli cestou do galerie, nebo to, jak se Vomáčka snažil vyzkoumat, jestli už Polívková nosí podprsenku.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Z</b></span>aručuju vám, že styl
takových vyprávění bude mnohem méně stereotypní než v případě, kdy člověka
nutíte, aby se rozplýval nad něčím, co je mu srdečně ukradené.</span></span></span></div>
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><i>Výběr souvisejících článků:</i></span></span></span><br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/przneni-cestiny.html" target="_blank">Prznění češtiny</a><i> </i></span></span></span><br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/03/jak-vznika-klise.html" target="_blank">Jak vzniká klišé?</a><i> </i> </span></span></span>Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-18783384945740267662013-12-11T19:00:00.000+01:002013-12-13T22:13:44.105+01:00Slova zapovězená<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>ejstrašnější na celé věci bylo, že bych
byl nejradši s nimi zajedno, ale nemohl jsem. Byl bych nejšťastnější,
kdyby Jožka skutečně nic neudělal a kdyby byl dneska nastoupil, protože to byl
útočník jako nikdo na světě, tvrdý a rychlý jako ďábel, ani dva ho před brankou
neuhlídali a o jeho bombách, zadovkách a vykláněčkách se nám zdávalo ve dne
v noci.</span></i></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>C</b></span>o je v téhle
ukázce nehezké, milé děti? Co v ní můžeme vylepšit? Správně, Andulko!
Pětkrát minulý tvar slovesa být, to je na šedesát slov opravdu moc. Takže jak
bychom to napsali lépe? Ano, třeba jako tady Evička:</span><i><span style="line-height: 150%;"> </span></i></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><i><span style="line-height: 150%;">Nic mě na té věci <b>nermoutilo</b> tolik jako to, že bych s nimi rád <b>souhlasil</b>, ale nemohl jsem. Nejvíce by
mě <b>potěšilo</b>, kdyby dneska <b>(bez byl)</b></span></i><span style="line-height: 150%;"> <i>nastoupil,
protože jako útočníkovi <b>se mu nikdo na
světě nevyrovnal</b>. <b>Vynikal</b>
tvrdostí a ďábelskou rychlostí, ani dva ho před brankou neuhlídali...</i><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">P</span></b>roč to tak Evička opravila?
Protože věděla, že se to tak paní učitelce bude líbit. Z téhož důvodu to
udělá i devět z deseti redaktorů. A – ač se tomu počtářská logika vzpírá,
seč může – asi tak čtrnáct z deseti redaktorek (ano, střílím do vlastních
řad; s obrovským gustem).<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>S</b></span>lovesa <i>být</i> a <i>mít</i> jsou možná ta největší mučidla českého spisovatele, žurnalisty
i překladatele. Podstatná část jeho duševního úsilí patří tomu, jak tato slova obcházet
a nahrazovat (u překladu často i tam, kde se ve výchozím textu drze vyskytují).<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Č</b></span>eština totiž vyznává
dogma, že tahle dvě slovesa (hlavně ve tvarech minulého času) jsou smrtelný
hřích. Pozor, já nevelím: <i>Cpěte to, kam
to jde. </i>Jen říkám, že odpor proti dvěma de facto nejfunkčnějším slovesům,
která filosoficky vzato vyjadřují dva z nejdůležitějších atributů lidské
existence (bytí a mětí; a je mi fuk, že ÚJČ druhý z těchto pojmů nezná),
je dost přepjatý a že jsou za nepřístojná považována jaksi <i>a priori</i>.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>T</b></span>oto dogma je snad
tím nejočividnějším projevem <a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/przneni-cestiny.html" target="_blank">českého jazykového mindráku</a> a z něj plynoucího
přikázání <b><i>nezopakuješ</i></b>. Každý Čech
díky němu „ví“, že používání minulých tvarů sloves <i>být</i> a <i>mít</i> je příznak
pisatelovy neschopnosti. Říkali to přece ve škole. Asi tak stokrát za
čtvrtletí. Třikrát podtrhuju: „vědí“ to i ti, kdo nejenže sami v životě nenapíšou
nic delšího a sofistikovanějšího než třířádkový e-mail, ale ještě v něm
dvakrát zvržou shodu podmětu s přísudkem a třikrát interpunkci; triviální
gramatikou zůstávají nedotčení, ale <i>tohle<b> </b></i>jim z nějakého záhadného
důvodu utkvělo v paměti. A co teprve ta o něco gramotnější část populace –
hlavně všechny ty někdejší snaživé holčičky, co měly vždycky jedničku ze slohu...
a těch jsou plné redakce.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>S</b></span>kutečnost je
taková, že text těchto tvarů unese vcelku požehnaně, zejména text určitého
typu. Třeba tam, kde je autorským záměrem úspornost, obyčejnost, strohost,
prostota. O textech ryze informativních (návody, technická dokumentace, zápisy
z porad, ale například i články zpravodajských rubrik) nemluvě.<span style="color: #073763;"><b> </b></span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>D</b></span>ruhá skutečnost
říká, že žádný mindrák není bez následků. O jednom z nich se dočtete v prvním
navazujícím článku; už zítra. O těch dalších – dá-li pán času –
snad trochu později.</span></span></span><b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">D</span></span></span></span></b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">odatek:</span></span></span></span><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Autentickou
autorskou výpověď, kterou Evička pod vedením paní učitelky zlikvidovala, napsal
Milan Uhde. Vybraný odstavec je součástí jeho povídky <i>Levý Obránce</i>.</span></span></span></div>
<br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><i>Související články:</i></span></span></span><br />
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/przneni-cestiny.html" target="_blank">Prznění češtiny</a><i> </i> </span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-53912995823921204802013-12-11T15:21:00.000+01:002013-12-30T15:55:27.108+01:00Bez názvu (protože by byl velmi vulgární)<div style="text-align: justify;">
<!--[if gte mso 9]><xml>
<w:WordDocument>
<w:View>Normal</w:View>
<w:Zoom>0</w:Zoom>
<w:TrackMoves/>
<w:TrackFormatting/>
<w:HyphenationZone>21</w:HyphenationZone>
<w:PunctuationKerning/>
<w:ValidateAgainstSchemas/>
<w:SaveIfXMLInvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid>
<w:IgnoreMixedContent>false</w:IgnoreMixedContent>
<w:AlwaysShowPlaceholderText>false</w:AlwaysShowPlaceholderText>
<w:DoNotPromoteQF/>
<w:LidThemeOther>CS</w:LidThemeOther>
<w:LidThemeAsian>X-NONE</w:LidThemeAsian>
<w:LidThemeComplexScript>X-NONE</w:LidThemeComplexScript>
<w:Compatibility>
<w:BreakWrappedTables/>
<w:SnapToGridInCell/>
<w:WrapTextWithPunct/>
<w:UseAsianBreakRules/>
<w:DontGrowAutofit/>
<w:SplitPgBreakAndParaMark/>
<w:DontVertAlignCellWithSp/>
<w:DontBreakConstrainedForcedTables/>
<w:DontVertAlignInTxbx/>
<w:Word11KerningPairs/>
<w:CachedColBalance/>
</w:Compatibility>
<m:mathPr>
<m:mathFont m:val="Cambria Math"/>
<m:brkBin m:val="before"/>
<m:brkBinSub m:val="--"/>
<m:smallFrac m:val="off"/>
<m:dispDef/>
<m:lMargin m:val="0"/>
<m:rMargin m:val="0"/>
<m:defJc m:val="centerGroup"/>
<m:wrapIndent m:val="1440"/>
<m:intLim m:val="subSup"/>
<m:naryLim m:val="undOvr"/>
</m:mathPr></w:WordDocument>
</xml><![endif]--><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>o si takhle
myslíte, že vás už nic nepřekvapí. Mysleli jste si to už stokrát, načež jste se
stokrát dušovali, že už si to nikdy myslet nebudete, ale myslíte si to stejně,
protože člověk je tvor v zásadě nepoučitelný. Inkvizitory nevyjímaje.<b> </b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>N</b>ásledující ukázky
sice neobsahují nic, co by překračovalo meze běžné ignorance, ale až se dovíte,
<i>odkud </i>pocházejí, taky to s vámi
sekne. Nebo přinejmenším lehce zavrávoráte.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>1.</b> <span style="color: #073763;">Na hrubý pytel,
hrubá záplata.</span> (<a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/i-ty-kiribati.html" target="_blank">O tomhle už se tu psalo.</a>)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>2.</b> <span style="color: #073763;">Lepší holub v hrsti,
než vrabec na střeše.</span> (<a href="http://jazykovainkvizice.blogspot.cz/2013/12/lepsi-nez-dratem-do-oka.html" target="_blank">O tomhle taky.</a>)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>3.</b> <span style="color: #073763;">Snáz projde
velbloud uchem jehly, než bohatec do království nebeského.</span> (Kruci, už zase...)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>4</b>. <span style="color: #073763;">Nehas co tě
nepálí.</span> (O tomhle ještě ne, ale taky na to dojde.)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>5.</b> <span style="color: #073763;">Přestože ZŠ
Kohoutova nesplňuje žádný z definovaných bodů, spolupracuje s paní
psycholožkou a tedy bude na seznamu.</span> (A koukám, že na to bude muset dojít hodně
brzy.)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>6.</b> <span style="color: #073763;">Osoby mladší 10
let poslat své povídky nemohou.</span> (Na tohle taky.)</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b> na které louce <i>Jazyková inkvizice</i> natrhala tuto líbeznou voničku? V repetentově
deníčku? V obchodním dopisu roztržité sekretářky? V úředním
dokumentu? V nedbale zredigované knize? V reklamním textu? Nebo snad
v dalším z odflinknutých novinových článků? Pche, chyba lávky. V testu
inteligence. Ještě jste neomdleli? Ne? Dobře, přitvrdíme. V testu <b><span style="color: #cc0000;">verbální</span></b> inteligence.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>M</b>usím k tomu
něco dodávat? Ano, přece jenom by to chtělo řešení.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>1.</b> Do věty nepatří
žádná čárka.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>2.</b> Ani do této.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>3.</b> Sem taky ne.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>4.</b> Sem čárka patří,
a to za slovo <i>nehas</i>.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>5.</b> Sem rovněž, a to
před podřadicí spojovací výraz <i>a tedy</i>.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>6.</b> Slovosled. <i><span style="color: #073763;">Osoby mladší 10 let
své povídky poslat nemohou</span>. </i>A ne <span style="color: #cc0000;"><i>poslat
své povídky nemohou</i></span>. A jestli jo, tak <i>Jazyková inkvizice</i> bude mučicí
nástroje vytáhnout muset.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-75356051705723678972013-12-11T10:48:00.000+01:002013-12-13T22:10:46.474+01:00Prznění češtiny<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">C</span></b>o čeština češtinou
stojí, ustavičně ji někdo przní. Přinejmenším si na to pořád někdo stěžuje.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>M</b></span>ožná bychom si to
konečně měli ujasnit: <b>Jazyk prznit nelze</b>. Nebo ještě jinak, přesněji: <b>Jazyk je
nezprznitelný.</b></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">J</span></b>azyk není cudná
krasotinka, jejíž neposkvrněnost je nutno ve dne v noci úzkostlivě strážit,
nejlépe v hermeticky utěsněné slonovinové věži bez oken. To je dokonce to
nejhorší, co mu můžete provést. Totéž ostatně platí i pro onu nebohou děvenku.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>Z</b></span>avřete mladou,
svěží, zdravím a životem kypící ženu do věže. Necháte čas plynout a
v příhodné chvíli usoudíte, že už pobrala dostatek rozumu, aby se nedala o
věneček připravit kdejakým moulou, pročež vyhlásíte konkurs na ženicha. Ale
ouha – nikdo nemá zájem. Protože z jiskrné dívčiny se mezitím stala osoba
bezzubá, nemocná a neplodná.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">Z</span></b>avřete do věže
jazyk, odstřihnete ho od veškerých vlivů okolního světa a ... podobně jako ona druhdy
veselá dívka bude bezzubý, nemocný a neplodný.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">V</span></b> důsledku tak získáte
čistý, kontaktem s cizí krví, neurozenou spodinou a nebezpečnými novotami
neposkvrněný – muzejní exponát. A muzejní exponáty bývají mrtvé. </span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>N</b></span>erada to říkám,
fakt nerada, protože mám plné zuby nadávání na vše české, ale říct to musím:
<b>Češtině a její životaschopnosti nic neškodí tolik jako mindrák</b>. Mindrák malého
jazyka.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">H</span></b>onem dodám, že to není
nadávka; že to ani v nejmenším nemyslím pejorativně. Objeví-li u vás
psycholog komplex méněcennosti, také vám neřekne: Máte mindrák, takže jste
blbec a můžete jít domů.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #073763;"><b>M</b></span>ít mindrák není
zahanbující, je to poškozující. Mindrák se neblaze odráží nejen na životě, ale hlavně
na životaschopnosti toho, kdo jím trpí. Jedinec, společnost, jazyk, na tom už
nesejde. Stejně tak nesejde na tom, do jaké míry je důvod k mindráku
objektivní.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">M</span></b>indrák malého
jazyka vede především k vytváření systému zákazů. Mindrák odpírá jazyku určité
prostředky proto, že jsou (údajně či skutečně) cizorodé, nízké či neověřené – ačkoli
jsou to prostředky funkční.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>Č</b>ím více zákazů, tím
méně toho můžete. Čím méně toho můžete, tím méně toho zmůžete. Čím méně toho
zmůžete, tím méně je ve vás života. Opět nesejde na tom, jste-li jedinec,
společnost či jazyk.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b>le jste-li jazyk,
nelze vám provést nic horšího než vám upřít funkčnost. Nějaké prznění je proti
tomu brnkačka. Na prznění ještě žádný jazyk nezemřel. Jazyky umírají na ztrátu
funkčnosti. A kříšení nebožtíků je zatraceně těžká práce.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">D</span></span></span></span></b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">odatek č. 1:</span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">„Copak nevidíte,
milá paní, kam spěje přehnaná liberálnost?“ Vidím. Přesně k témuž,
k čemu přehnané zupáctví. K velkému maléru.</span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="color: #073763;"><b><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">D</span></span></span></b><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">odatek č. 2:</span></span></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">„Ženská jedna, proč
provozuješ stránku o jazyku, když je to tedy vlastně všechno jedno?“ Netvrdím,
že je to jedno. Existují různé důvody, proč <i>Jazyková inkvizice</i> považuje ten či onen
jazykový jev či prostředek za směšný, trapný či přímo dementní. Ale tím důvodem
nikdy není „čistota“ jazyka.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1012211016496069559.post-32616265819323791992013-12-10T08:00:00.001+01:002013-12-30T15:54:54.229+01:00Prasátečko nejen sexistické<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>S</b>existická reklama
hýbe... no, ne přímo světem, ale zjevně hýbe žlučí lidem, kteří pořádají anketu
<i>Sexistické prasátečko</i>, i těm, kteří
do ní posílají nominace. Míra sexismu nominovaných reklam však není
z pohledu <i>Jazykové inkvizice</i> jejich hlavní problém. Aspoň pro dnešek ne,
protože dnes se nehodlá zabývat obsahem, ale čistě formou.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"> </span>
</span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="color: #073763;"><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">Případ pojistný</span></span></span></span></b><span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;">, veleváženým manželům Svobodovým zde:</span></span></span></div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgssyRQAt2HoVmHvmeJdz0zLR8P3HJGBY3Mn_v7Yd2Qa91wnblgNhsYVFOCZc5r_qZN-hoX4mqMwV0Y6iMaRMJ85SiBCOkOb07yTCZUlcy5YkYCdifjLxiAMfY5Lv0jZIJt63L0tBrEIvIG/s1600/Prase_01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="186" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgssyRQAt2HoVmHvmeJdz0zLR8P3HJGBY3Mn_v7Yd2Qa91wnblgNhsYVFOCZc5r_qZN-hoX4mqMwV0Y6iMaRMJ85SiBCOkOb07yTCZUlcy5YkYCdifjLxiAMfY5Lv0jZIJt63L0tBrEIvIG/s400/Prase_01.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Interpunkce? Co to je, prosím vás? A velká písmena na začátku vět? Přežitek, ne?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>S</b>logan <i><span style="color: #073763;">Svlékli jsme pro vás ceny úplně do naha</span> </i>je
sice sám o sobě dost děsný, konkrétně děsně vtipný (tak hezky po sousedsku a
s pomrkáváním nezbedného očka), děsně novátorský (před sto a více lety) a
děsně odvážný (v prostředí klášterní školy), ale nešť. To pravé sousto pro
inkvizitory se nachází o něco níž.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">Případ dopravní</span></b>, veleváženým
manželům Svobodovým podruhé: </span></span></span></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUA6AJE1dMBhNjUatVQqMxKfD-DXLwOYKI_Jv8vci8J6zMuNvvzG9RoFu-fV5QrfJD1_UQM28VO_bs-UytKT-KVKtA52uRpN-jg6SNTYinq0H2R7naPRN66LhUz2GovCpzIec8NkcdEcEp/s1600/Prase_02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="252" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUA6AJE1dMBhNjUatVQqMxKfD-DXLwOYKI_Jv8vci8J6zMuNvvzG9RoFu-fV5QrfJD1_UQM28VO_bs-UytKT-KVKtA52uRpN-jg6SNTYinq0H2R7naPRN66LhUz2GovCpzIec8NkcdEcEp/s400/Prase_02.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jen tři hrubky, no a co má bejt?</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>A</b>le copak, copak?
Tímto gramatickým skvostem se prostřednctvím písmen větších než malých chlubí i
Dopravní podnik města Liberce? Takže negramotnost za veřejné peníze, jo? zatetelí
se srdce mé škodolibé. A nemýlí se. Šibal internet totiž záhy vydá svědectví,
že město má ve firmě majoritní majetkovou účast. Jasně, s penězi
z veřejných rozpočtů se musí nakládat hospodárně, ale nevím, jestli ta
ušetřená (maximálně) stovka za korektora je zrovna exemplární příklad chvályhodné
hospodárnosti...<b><span style="color: #073763;"> </span></b></span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b><span style="color: #073763;">Případ prádelní</span></b>,
veleváženým manželům Svobodovým do třetice: </span></span></span></div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLkpcHBheNdFrcFNIsi1Urq5ouG3VY17aFg0G3msnyVzgawil1xQfCYrKWgk7JePsL562sj78CmNzcXnnQVBJP6bRjM3l9vsWDFxXaqU0h__KXBD2n4azOuN4d4K5Z4rmk6sGXB9fY-vuG/s1600/Prase_03.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="186" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLkpcHBheNdFrcFNIsi1Urq5ouG3VY17aFg0G3msnyVzgawil1xQfCYrKWgk7JePsL562sj78CmNzcXnnQVBJP6bRjM3l9vsWDFxXaqU0h__KXBD2n4azOuN4d4K5Z4rmk6sGXB9fY-vuG/s400/Prase_03.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vítěz ankety. Jen jedna chyba, zato vskutku sofistikovaná.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"></span></span></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>T</b>ady se sice veřejné
peníze nerozhazovaly ani se s nimi nemístně nešetřilo, ale obávám se, že
se tu stalo něco ještě horšího. Firma Electrolux je velká, slavná a renomovaná.
Velké, slavné a renomované firmy využívají služby profesionálních textařů. A
korektorů. Takže tenhle text patrně vymyslel někdo, kdo si říká profesionál.
Nebo ho jiný, kdo si tak říká, viděl. A schválil. Nebo obojí. Povím vám, dostat
<i>Jazyková inkvizice</i> takového jedince do spárů, utáhne španělskou botu na doraz.</span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;">
<span style="line-height: 150%;"> </span></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana,sans-serif;"><span style="font-size: small;"><span style="line-height: 150%;"><b>C</b>o z toho plyne? Sexistické prasátečko? Možná. <span style="color: #cc0000;">Gramatické čuně</span>?
Rozhodně. A ne jedno. Celé stádo. Inu, bude hodně jitrnic. Nebo spíš jelit.</span></span></span></div>
Lachenauerinhttp://www.blogger.com/profile/04734898991397023053noreply@blogger.com1